Černobílé zákoutí zachycuje část průčelí kina a prostor za jeho boční západní stěnou. Navíc mám dojem, že zde máme, v první postavě zprava, zdokumentovánu i osobu letitého ředitele tohoto stříbrského kulturního stánku, pana Samka. Z dnešního pohledu trošku zvláštní se může zdát skutečnost, že celá plocha parčíku za kinem, v okolí 13. poledníku, byla zastavěna stodolami. I ty se později staly účastnicemi, v četných případech poněkud problematické, vyhlazovací kampaně velkého všeobecného bourání ve městě. S ohledem na danou lokalitu však nutno podotknout, že současná podoba oněch míst oku návštěvníka přece jen lahodí více.
V pohledu od západu si porovnáme původní vzhled kina z dob předválečných, se skutečností současnou, zastoupenou dnem 27.dubna 2008.
Předešlé tvrzení o estetických hodnotách okolí kina snad stvrzují i snímky, nahlížející příslušnou plochu z perspektivy náměstí Svobody – ulice Alešova. Doba minulá je zde zastoupena rokem 1958, současnost pak datem 1.května 2008.
Volná plocha při západní stěně stříbrského kina poskytla ideální prostor k realizaci nápaditého projektu „13. poledník“. Kovová konstrukce zde představuje zemskou polokouli. Vyčnívající trn směřuje k místu, kde na hvězdné obloze nalezneme Severku. Linie kamenů v trávníku naznačuje místo průběhu 13. poledníku Stříbrem (+, -), přičemž každý jednotlivý kus symbolizuje některé z měst, která na řečeném poledníku leží a odkud také ten který vzorek pochází. Na levém snímku celkový pohled na prostranství, vpravo pak detail samotného díla. Autorem projektu je bývalý místostarosta Miroslav Cvk, výtvarného řešení se ujal sochař Jan Šimek, grafika Remap Plzeň. Akce byla financována městem Stříbrem a z fondů EU. Slavnostní otevření celého areálu proběhlo v rámci městských oslav dne 15.6.2001 v 17.00 hod. a vedle představitelů partnerských měst se ho zúčastnil i tehdejší ministr životního prostředí Miloš Kužvart.
- Novinový článek ze slavnostního otevření areálu
- Pohlednice s poledníkem (studio TT - M.Cvrk, foto St. Rauch)
- Poklidné prostředí parku slouží k setkávání a odpočinku studentů okolních škol
Benešova - čp. 227
Ten, kdo v předtelevizních dobách hledal zábavu v místním kině, jistě pamatuje stavení, zřejmě statek, jehož ladovsky vyhlížející průčelí tvořilo kulisu protější strany ulice. Statek, nesl čp.227 a zbořen byl v roce 1959. Opět pro orientaci: štít vlevo patří čp.521 (prodejna čajů, bylinek a dalších „fajnovůstek“), naopak vpravo máme okrajově zachyceno zdivo jedné ze stodol, jejichž kolonie se odtud táhla až k začátku Vodičkovy ulice a zabírala celou plochu dnešního autobusového nádraží. Levý snímek pochází z let předválečných, pravý pak bude nejspíš posledním portrétem odsouzencovým před popravou zbořením, tedy rok 1958.
obr.244 (1959) 
A tady již čp.227 patří minulosti (foto 1959), zatím co budoucnost přímo volá po novostavbách. Ponechme teď stranou tzv. „Obchodní dům“ a věnujme pozornost přízemnímu objektu, nad jehož vchodem se skví nápis „ELEKTRO“. Jeho stavba započala koncem května 2000 a již počátkem října téhož roku byla dokončena fasáda. Interiery v současnosti slouží obchodním účelům.
Benešova - obchodní dům a okolí
obr.246 (pol.70.let) 
Již předešlé záběry okrajově naznačují jak starý, tak nový stav věcí v místech naproti stříbrskému kinu. Zde konkrétně černobílou stodolu v první polovině let sedmdesátých (20.stol.) a pro porovnání svěží barvy bývalého „Domu oděvů“ dne 1.května 2008. Zobrazená stodola naproti kinu si dokázala obhájit svoji existenci poměrně dlouho. Ale i její neodvratný konec se blížil, neboť skutečnost, že město Stříbro, v dobách reálného socialismu, nedisponuje obchodním domem nebo alespoň něčím, co by obchodní dům připomínalo, byla přinejmenším hodna pozdviženého obočí. A tato parcela po veřejně prospěšné stavbě přímo volala. Takže do stodoly se s chutí zahryzávají bagry a buldozery. Jenže…po zlikvidování nadzemní části objektu se objevuje zádrhel v podobě dříve nezjištěných podzemních prostor, což realizaci celého záměru poněkud pozdrží…a možná posléze i předznamená. Nepříliš věkovití pamětníci si snad vzpomínají, kterak se následná výstavba protahovala…a protahovala, jak byly nakonec nasazeny i výpomocné síly ze stříbrských podniků a že ani účast armády nedokázala zlomit jakési zakletí, které se nad celou akcí vznášelo. Mimo to docházelo i k občasným technologickým „nesrovnalostem“, takže veřejnost si hlasitě oddechla, když 28.2.1986 konečně došlo k slavnostnímu otevření budovy, která si mezitím vysloužila posměšný název „Dům hrůzy“, ač oficiální propaganda oslavovala „Dům oděvů ve Stříbře“ – nepochybně další to ránu válečným štváčům.
obr.251 (70.léta) 
Pokračujeme dále ulicí Benešovou a dopřejeme si ještě krátké ohlédnutí. Zatímco levý snímek opět dává tušit léta sedmdesátá (20.stol.), pravý záběr nese na originální předloze konkrétnější popis: “Chráněný jilm naproti kinu - 1963“. Jilm zřejmě nebyl chráněn natolik, aby nebyl nahrazen autobusovou čekárnou (viz snímek vlevo). V obou případech si navíc můžeme znovu ověřit polohu stodoly, řečené „stodola proti kinu“.
Oproti předešlým záběrům zásadní změna – stodola proti kinu se odporoučela. Ostatní „detaily“ snad netřeba rozvádět.
Opět nedatovaný snímek, zachycující plochu, která se uvolnila po demolicích v prostoru naproti kinu. Osudy a peripetie „Domu oděvů“ před rokem 1989 jsme již probrali. V následujících létech „reálného kapitalizmu“ prošlo jeho interiery několik podnikatelských subjektů – od prodejny potravin, přes obuv, hračky, průmyslové zboží a opravnu obuvi, až po prozatím poslední velkoprodejnu nábytku, podlahových krytin, bytového textilu a sortimentů souvisejících. Aby se z posledně jmenované prodejny mohla stát velkoprodejna, bylo v červenci 2002 započato, těsně při západní stěně stávajícího objektu, s hloubením stavební jámy a v prosinci téhož roku již byla stavba pod střechou, osazena okna a výkladní skříně. Finále, v podobě příjemně zelené fasády, však přišlo až v červnu 2006.
Jediné obytné stavení v této části Benešovy ulice býval přízemní domek čp.226. Jeho souřadnice by mohl blíže určovat dnešní dolní vjezd na autobusové nádraží – čili odbočka do ulice Pastýřské. Černobílé foto je vztaženo k roku 1959, čímž je nejspíš i rámcově určeno datum neodvolatelné tečky za existencí této „perníkové chaloupky“. Pro zajímavost snad dodejme, že adresáře města Stříbra z roku 1912 i z roku 1927 uvádějí naší „perníkovou chaloupku“ jako „Hirtenhof“ v majetku města. Název ulice Pastýřské bude tudíž posvěcen jistou tradicí, neboť „Hirtenhof“, volně přeloženo, znamená cosi jako „pastevecký dvůr“. Což by mohlo i korespondovat se vzpomínkami pamětníka, podle kterého byl v tomto objektu chován obecní kozel a obecní býk.
Benešova - okolí kruhového objezdu
obr.263 (1958) 
Křižovatka Rozvadov – Planá z perspektivy ulice Revoluční. Vlevo bourání v r.1958, vpravo stav před další etapou demoličních prací.
obr.265 (1960) 
Naším stanovištěm je stále křižovatka Rozvadov – Planá a předmětem pozorování pak prostor, ve kterých v budoucnu vznikne autobusové nádraží. O budoucnosti mluvíme proto, že levý snímek zachycuje situaci v r.1960, vpravo pak máme na snímku z druhé poloviny 70.let (20.stol.) zdokumentován poslední zbývající blok stodol, právě jejichž existence nejspíš brzdila další rozvoj daného místa.
obr.267 (2.pol 70.let) 
Černobílé foto je vlastně pokračováním předchozího záběru z druhé poloviny 70.let. Barevná momentka z. května 2008 dává možnost posoudit, k jakým změnám došlo v této lokalitě v průběhu třiceti let.
obr.269 (březen 2006) 
Přitom není třeba nořit se až tak daleko do minulosti. Vždyť i několik následujících snímků z března roku 2006 je dnes již historickým dokumentem. Na příklad navazující ulice Revoluční v té době začínala ve směru od města malým parčíkem.
obr.271 (březen 2006) 
Přilehlá volná plocha sloužila ještě v poválečné době jako tenisové kurty. Ty údajně, na místě bývalého dobytčího trhu, nechali v r.1928 vybudovat důstojníci z přilehlých kasáren. Součástí tamního sportoviště byl i menší zděný objekt šaten. V 50. létech ale již areál chátral, kabinky podlehly pozvolné devastaci, hrací plocha zarůstala travou. S oblibou pak byla tato místa využívána jako stanoviště kolotočů a podobných pouťových atrakcí. Koncem září r.1989 zde započaly zemní práce jejichž završením byl montovaný objekt, otevřený počátkem června následujícího roku jako prodejna TUZEX. A protože restaurace kapitalismu znamenala konec Tuzexů v Čechách, vystřídalo se v této „stavební velebuňce“ (čp.1370) v rychlém sledu několik prodejen. Konečný hřebíček do rakve zmiňovaného pavilonku byl zatlučen počátkem měsíce dubna 2006 kdy započaly zemní a bourací práce související s výstavbou supermarketu Lidl a přilehlého kruhového objezdu.
obr.273 (7.4.2006) 
Bouralo a planýrovalo se velkoryse, v důsledku čehož zmizela celá východní část areálu bývalých kavaleristických kasáren. Při té příležitosti tak bylo možno pořídit záběry některých budov či částí města z dosud nezvyklých úhlů.
obr.275 (4.5.2008) 
obr.276 (poč.80.let)
Následné stavební práce probíhaly poměrně rychle, takže výše zmiňované výhledy záhy zakryla novostavba haly supermarketu Lidl.
A na závěr lokality„Lidl“ – kontrast. Dnes již historický dokument z míst, na kterých v dobách první republiky zajisté panovala nonšalantně mondénní atmosféra, neodmyslitelně patřící k bílým oblekům, tenisovým raketám a nízkým sítím sportu zvaného též „bílý“.
Benešova - stř. odborná škola (učitelský ústav)
Kauzou „Tuzex – Lidl“ jsme došli na nejzazší západní část Benešovy ulice. Zbývá tedy zmínit dominantu těchto míst, skrývající se pod čp.508. Uvedená budova byla vystavěna v r.1902 pro potřeby Státního ústavu pro vzdělávání učitelů (založeného ve Stříbře již 26.9.1899). K slavnostní kolaudaci a vysvěcení školy došlo 2.12.1903. V průběhu dalších let pak jejími prostorami prošly i: česká škola (1919), Měšťanská škola (1945), Reálné gymnázium (1946), Střední pedagogická škola (50.léta), Střední zemědělská technická škola (1959). Mimo to pod hlavičkou této školy probíhaly i různé kvalifikační kurzy a nástavbová či krátkodobá studia. Pochopitelně, že rozlehlost vnitřních prostor byla ve válečných létech lákadlem pro úvahy „vojenských pánů“, takže v době 1.světové války zde bylo od 21.9.1914 ubytováno 35 mužů domobrany ze sanitního oddělení záložní nemocnice v nedalekých kavaleristických kasárnách, zatímco v období druhého celosvětového šílenství zdejší budova sloužila blíže nespecifikovaným účelům, mlhavě zmíněných jako „nemocnice německého wehrmachtu“. Současný stav je takový, že poslední z výše jmenovaných škol byla v letech po r.1989 přetransformována na Střední odbornou školu Stříbro, se studijními obory Agropodnikání a Veřejná správa, přičemž v dalších létech pak byly studijní obory operativně přizpůsobovány aktuální společenské poptávce.
Obrázek vlevo pravděpodobně dokumentuje situaci v době krátce po dokončení stavby hlavní budovy. Lze tak usuzovat ze stavu prací na oplocení předsunuté zahradní plochy. Druhý snímek – pohlednice má býti připomínkou slavnostního vysvěcení sídla učitelského ústavu a pravděpodobně zachycuje interier školní kaple.
obr.281 (14.7.1929)
V roce 1929 oslavovalo Stříbro 40. výročí založení tělocvičného spolku. K té příležitosti byly uspořádána okresní tělocvičné slavnosti, přičemž některé z akcí, s tím spojených, probíhaly i na dvoře učitelského ústavu. V případě našeho snímku máme doloženo dopoledne dne 14.7.1929.
obr.282 (1960) 
Neznámým dokumentaristou pořízený1960 kácející se snímek pochází z r.1960 a zastihuje školní budovu v téměř původní podobě. V létech 1963 – 1971 proběhla rozsáhlá rekonstrukce celého objektu, jejíž dopad na celkový vnější vzhled průčelí lze označit za „mírně problematický“ (mnozí jistě vzpomenou ošklivou přístavbu s okny typu "výkladní skříň"). V r.1994 ale došlo i na generální opravu fasády, přičemž byla, v rámci možností a celkem zdařile, pohledově začleněna přízemní přístavba do stylového kontextu budovy.
Monumentálnost sídla bývalého „Lehrerbildungsanstllt(u)“ vyniká zvláště při pohledu od jihu …a to jak v dobách předválečných (snímek vlevo) tak v současnosti.
obr.286 (20.léta) 
Rovněž pozorovatel, který pracně vyšplhal až na ochoz kostelní věže, nemůže nechat bez povšimnutí stavbu okázale rozloženou v mírně stoupajícím terénu na západ od historické části Stříbra. Fotoaparát daným směrem zamířil jak lovec snímků někdy v polovině dvacátých let (20.stol.), tak digitalizovaný fotoamatér v dopoledních hodinách dne 15.7.2007. Černobílý snímek navíc dává možnost částečné orientace v kauze „stodoly – Pastýřská ulice“. Barevně si naopak můžeme upřesnit polohu výše zmiňovaného „Domu nábytku“.
obr.289 (12.5.2008)
Z pohlednice nadepsané čísi rukou dne 13.1.1908 na nás dýchne idealizovaná, ale nejspíš poklidná, atmosféra prvních let s nadějemi očekávaného dvacátého století. Které z nadějí se splnily, které byly zklamány, jakým způsobem se oněch sto let vepsalo do dějin…? Posoudit to je na současnících snímku druhého, k jehož exponování došlo 12.5.2008. Pohled je samozřejmě na zadní trakt budovy.
Benešova - prostor dnešního aut. nádraží
obr.511 (60.léta) 
Začátek 60. let 20. století - jakási brigáda (či snad přímo subotník - dokonce možná že i leninský). Pro dnešní mladou generaci je nejspíš třeba jistého vysvětlení. Tak předně slovo brigáda. „Bylo – nebylo, před dávnými a dávnými časy“…vždycky některá ze složek místní lidosprávy nebo organizací Národní fronty vyhlásila na ten a ten den pracovního volna „D“ brigádu, se srazem v hodinu „H“, na místě „M“, účast „dobrovolná“. Pokud byla hvězdná konstelace příznivá, občané se skutečně v danou hodinu na daném místě sešli a někdo (snad) kompetentní nastínil cíl jejich následného snažení. Poté se většinou rozpoutalo pracovní hemžení, v jehož závěru bylo možno konstatovat, že se podařilo vybudovat určité dílo (třebas malý parčík s cestičkou). Někdo dokonce v zápalu pracovního nadšení přinesl z vlastní zahrádky sazeničky květinek…radost pohledět. A jestliže byla hvězdná konstelace ještě příznivější, nepřijel do čtrnácti dnů buldozer, aby brigádníky vybudovaný (třebas) parčík zplanýroval, neboť bylo třeba vytvořit místo pro nové garáže. Brigádami byly „za totáče“ dozajista vytvořeny (s minimálními náklady) značné hodnoty, které však posléze nezřídka přišly nazmar díky nekvalifikovanému rozhodování pověřených funkcionářů (aniž byli tito podezíráni ze sabotérství). V případě naší černobílé fotografie možno s potěšením konstatovat, že pracovní úsilí tehdejších brigádníků snad bylo předzvěstí vzniku autobusového nádraží zhruba o dvacet let později.
Další neznámé slovo „subuóóótnik“ je režimem servilně importovaný rusizmus, jehož slovníková definice praví: Subotnik – dobrovolná sobotní pracovní brigáda (po běžné pracovní směně - *red.pozn.),jedna z prvních forem social. soutěžení; byly organizovány v SSSR v porevoluční době z iniciativy V.I.Lenina.(viz Slovník cizích slov, SPN 1966,str 517).
