Husova - vyústění na náměstí
obr.379 (38-45) 
Ve stopách pomyslného poutníka se vydáme Husovou ulicí i my. Dle některých detailů nahlížíme levým snímkem do doby, kdy město Stříbro přináleželo k „tisícileté Velkoněmecké říši“. Ohlédnutí k náměstí by nám zde připadalo, oproti dnešku, možná méně barevné a někomu i méně inspirativní. Místo dnešní restaurace Na Růžku totiž přízemní prostory čp.91obýval jakýsi blíže neurčený obchod. Pamětníci éry komunálních služeb však mají s těmito místy spojenu provozovnou RTS (Radiotelevizní služba), v lidové mluvě známou jako „televizáci“.
Při pozornějším průzkumu obou záběrů zaznamenáme i změny ve vzhledu sousedícího čp.92. Zejména poslední týdny roku 2009 a děje následující zde dávají důvod k nadějným úvahám o budoucnosti tohoto objektu..
Husova - čp. 93, 94 a 95
obr.381 (1960) 
obr.382 (15.6.2008)
Směrem k náměstí je orientována i tato dvojice snímků. Jenom jsme již Husovou ulicí postoupili na úroveň čp.96. V záběru tedy máme vpravo celek čp.95, které snímek z roku 1960 identifikuje jako „Osvětovou besedu“. V tomto objektu skutečně v dobách okresu Stříbro sídlila od 1.5.1953 uvedená kulturní instituce, zatímco se o sousední (vzdálenější) čp.94 dělila komunální provozovna malířů a lakýrníků (v přízemí) s učebnami hudební školy (v patře). Lakýrníci tak za zvuků etud dostávali ten správný švih štětcem a naopak malí muzikanti pod vlivem výparů z ředidel inspiraci k hudebním improvizacím. V dalším domě (čp.93) pak raná léta padesátá hostila v přízemních prostorách autoškolu (ta se posléze přestěhovala do ulice Žižkovy). Naopak v létech vrcholného rozmachu podniku Komunálních služeb bychom v tomtéž přízemí zastihli provozovnu opravny obuvi s přidruženou výrobou FAB klíčů. Kronika p.Vešty líčí podzim 1968 v dané ulici slovy plnými optimizmu: „V čp.94 a 95 byla zřízena nová provozovna v Husově ulici a to firmy Kovona n.p.,která míní zaměstnat až 400 pracovních sil. V den zahájení provozu bylo zaměstnáno celkem 39 pracovních sil.“ Další osud tohoto projektu a tím i nadějí do něj vkládaných by snad dnes mohli komentovat již jen pamětníci. Současnost je pro budoucí zachycena snímkem z 15.6.2008.
Husova - čp. 666
obr.383 (asi 1927) 
obr.384 (7.6.2008)
Tutéž část Husovy ulice si od náměstí projdeme ještě po pravé straně. Nezpochybnitelnou dominantou, jak z vizuálního – ale především z praktického pohledu je zde čp.666, současníkům známé coby stříbrská pobočka České spořitelny. Původně se však jednalo o soukromý dům, postavený v roce 1927 (z téže doby pravděpodobně pochází i naše foto). Po příchodu nacistů prý byla budova právoplatnému (leč neárijskému) majiteli zkonfiskována a přeměněna v úřadovnu nějaké režimní instituce.
obr.385 (asi 1927) 
obr.386 (7.6.2008)
Stále čp.666, pouze v pohledu směrovaném k náměstí.
Husova - čp. 143
obr.387 (pol.80.let) 
obr.388 (7.6.2008)
Dvě tváře jednoho a téhož domovního vchodu. Stále ulice Husova, vlevo - čp.143 v polovině let osmdesátých (20.stol), vpravo – současnost zhmotněná dnem 7. června 2008.
Husova - čp. 142
obr.389 (poč.20.stol.) 
obr.390( 8.5.2008)
Odbočující ulice Jakoubka ze Stříbra nám umožní získat patřičný odstup k fotografování čp.142. Z levého, silně retušovaného snímku vyplývá, že zobrazený dům sloužíval, řečeno dnešní úřední mluvou, „ k pohostinským účelům“ – čili bývala zde hospoda. Dokonce je nám nabízeno i jméno provozovatele, kterým byl jakýsi pan A.Biebl. Přiložené černobílé foto možno odhadovat tak na první léta století dvacátého. Oproti tomu barevné foto pochází z prvních let století jedenadvacátého – konkrétně z 8. května 2008. V tu dobu již má dům ve vzpomínkách pamětníků za sebou jisté historické mezníky. Z dob okresu Stříbro dodnes přežívá adresu určující název „Červený kříž“, neboť právě tady bývalo sídlo uvedené humanitární organizace. Po zrušení stříbrského okresu byly zdejší interiéry užívány m.j. projektovým oddělením Okresní zemědělské strojněpočetní stanice ( do května 1972). V důsledku bouřlivých dnů léta 1968 se číslu popisnému 142 dostalo pochybné cti hostit po nějaký čas ve svých zdech blíže nespecifikovaný malý kontingent okupační „ bratrské“ armády SSSR, kterážto skutečnost se však navenek projevila pouze tím, že „molodci“ natřeli fasádu lacinou barvou na kanárkově žluto a jinak nevytáhli z domu paty. V létech reálného socializmu pak, pro uspokojení potřeb kulturního vyžití stříbrské mládeže, vznikl ve zdejších prostorách „Miniclub – M“, všeobecně známý jako „M – klub“, případně též „Emko“. Doby po roce 1989 přinesly poměrně rychlé střídání nájemníků obchodujících s rozmanitým sortimentem. Nejdéle zde setrval bazar – zastavárna zabírající celé první patro. V současnosti dům nejeví žádné příznaky užívání, takže pomalu chátrá
Husova - čp. 138
obr.391 (1978) 
obr.391 (1978)
Štít čp.138 (vlevo) nás osloví realitou roku 1978. K uvedenému domu se ještě vrátíme v jedné z dalších položek. Dle svědectví bývalých nájemníků zde prý v minulosti kdesi na dvoře fungovala pekárna, později užívaná jako sklad cementu. V osmdesátých létech ale i do těchto končin ukázal prst prozřetelnosti, takže pod číslem 138 dnes nalezneme novostavbu. Sice moderní, ale zas ne až tak příliš provokativní, aby vzhledem k místu a i k celkově poněkud chaotickému stavu v dané lokalitě nějak pobuřovala.
Husova - čp. 96
obr.394 (27.6.2008)
Již padla zmínka o odbočující ulici Jakoubka ze Stříbra. Jako nárožní dům s ulicí Husovou (tehdy Rathausgasse) zde figuroval nepochybně zajímavý „Křížovnický dům“, jinak evidovaný jako čp.96. Již sám název, sochařská výzdoba (socha sv. Floriána na nároží, Piety Stříbrské na hradební zdi), ale i některé další indicie dávají tušit cosi o vztahu k církevní sféře. Bohužel prozatím se nepodařilo zjistit další podrobnosti. Konkrétní údaje, nacházející se v archivu stavebního odboru městského úřadu, hovoří již jen o demoličním výměru vydaném 11. září 1931, načež 24. října 1932 pak městská rada a stavební úřad udělují povolení k užívání a obývání nově vystavěného domu čp.96. Levý snímek není datován a zvýše uvedených údajů si tak jen můžeme položit horní časovou hranici jeho pořízení. Zato v barvě k nám promlouvá 27.červenec 2008. Oba záběry již předběžně nahlížejí do ulice Jakoubka ze Stříbra, která bude pojednána v samostatné kapitole.
Husova z ptačí perspektivy
obr.395 (mezi 1925-32) 
obr.396 (16.7.2007)
Proč nás tak okouzlují pohledy z ptačí perspektivy? Možná proto, že tím získáváme patřičný nadhled a odstup od nepodstatných drobností, vše je najednou přehledné a jasné …neboť jak praví páně Werichův pohádkový Paleček: „Ono asi přijde na to, z jaké výšky se člověk na věc dívá“. Černobílý člověk – fotograf se na věc díval z kostelní věže někdy mezi léty 1925 a 1932. V dálce u hřbitova je totiž patrná silueta komínu Severní šachty, přičemž střechy při dolním okraji snímku potvrzují ještě existenci původního čp.96 (Křížovnického domu). Náš barvou opojený amatér se vysápal na věžní ochoz v předpoledních hodinách 15. července roku 2007.
Husova - Jakoubkova
obr.397 (1966) 
obr.398 (7.6.2008)
Ačkoliv již znovu stojíme oběma nohama na pevné zemi, stále ještě nemáme vyčerpán fotoarchiv černobílých snímků prostoru kolem jediné odbočující ulice z „naší Husovky“. Snímek z dob, kdy se běžnému fotoamatérovi o barevném fotografování mohlo tak jedině zdát přibližuje atmosféru kteréhosi blátivého dne roku 1966. Pohled je to dosti neutěšený a případná barevnost by snad byla zbytečným luxusem.
Oproti tomu sedmý den měsíce června roku 2008 barvami přímo hýří, kdysi oprýskané a mokvající zdivo září novotou, bezprizorní slatinu pokrývá travnatý koberec. Zapšklí škarohlídi přesto tvrdí, že se ve Stříbře nic nezměnilo. Tak snad aby přišli alespoň s nějakými nápady…protože… ne, že by nebylo co vylepšovat.
Husova - čp. 141
obr.399 (pol.80.let) 
obr.400 (18.2.2008)
Tak příkladně tady to vylepšování bere pan domácí vážně (i když peněženka asi pláče). Vlevo stav v polovině 80. let (20. stol.) – vpravo pak současnost ke dni 18.2.2008. Pozornosti doporučení hodný je obraz Stříbrské Piety (Milostný obraz Panny Marie Bolestné) nad vchodovým portálem. Legenda o jeho zázračnosti se totiž zrodila 20. června 1737 kdesi právě za těmito dveřmi.
Vyobrazení vlevo představuje oficiální prezentaci výše zmiňované relikvie. Vpravo pak snímek z 18.2.2008 zachycuje pokus o alespoň vzdálené připomenutí původního domovního paládia. Příběh tohoto obrazu se začal kolem r.1700, kdy vznikl jako kopie přeštického obrazu Panny Marie. Osud posléze malbu zavál do stříbrské rodiny Matěje Wolfíka, kde se obrazu po nějakém čase dostalo čestného místa „Božího požehnání“. V den Božího Těla r.1737 bylo na obraze zpozorováno množství kapek vody. Jev se v dalších dnech opakoval, přičemž původně čiré krůpěje postupně nabývaly krvavě rudé barvy . Celé záležitosti se pochopitelně ujala církev, případ byl komisionelně prozkoumán a obraz měl býti svěřen do opatrování arcibiskupa a místodržícího. Stříbrští však rozhodně odmítli obraz vydat, pročež byl nakonec umístěn na hlavním oltáři kostela Všech Svatých. Obraz se dočkal četných obdarování od místních občanů i od poutníků a v r.1771 dokonce od císařovny Marie Terezie obdržel cenný stříbrný rám (ten však v r. 1810 erár zkonfiskoval na financování války s Napoleonem). V pozdějších létech se kopie „Milostného obrazu Panny Marie Bolestné ve Stříbře“ objevily na několika domech v různých koutech města, kde plnily funkci domovního paládia. Ještě v poválečných létech jich bylo možno v rámci obce napočítat pět, přičemž ve dvou případech byla samovolně (a nejspíš i zbytečně) odstraněna v rámci modernizace objektů. Tři kusy však, sice v různě zuboženém stavu - ale přece, bezproblémově přežily i doby reálného socializmu, načež po roce 1989 se v jednom případě údajně dostavil „neznámý pachatel“ a malbu přemístil „neznámo kam“. Ve druhém případě šlo o skutečnou zchátralost časem. O zmizení třetího domovního obrazu není nic známo. Patrně „zázrak“.
Husova - čp. 138
obr.403 (únor 1968) 
obr.404 (2008)
Vracíme se znovu k záležitosti čp.138. Bohužel, jako jediný známý, nám tentokrát k připomenutí starší podoby těchto míst posloužil snímek zachycující smutnou a bolestnou událost z února 1968 (+ 16.2.1968). Zmiňované čp.138 zde sice částečně zakrývá plot vpravo, avšak k představě o podobě daného domu je míra zobrazení dostačující.
o
br.406 (2008)
Osmdesátá léta století dvacátého přinesla do těchto míst podstatnou změnu. Původní dům čp.138 byl zbořen a na jeho místě začala vyrůstat moderní stavba, která po dokončení byla dekorována popisným číslem jejího předchůdce – tedy 138.
Husova - čp. 779
obr.407 (80.léta) 
obr.408 (23.2.2008)
Vnímavý občan našeho města dozajista při pohledu na předložený snímek nezaváhá ani na chvilku a bezpečně lokalizuje dané místo. Pro přespolní pak připomeňme, že se stále ještě pohybujeme ulicí Husovou, i když už těsně u místa jejího splynutí s ulicí Boženy Němcové. Z našeho pohledu vlevo tak máme čp.779, objekt vpravo pak je součástí hospodářských budov náležejících k čp.139. Zobrazená ulička nenese žádné oficiální pojmenování a umožňuje přístup ke dvorům a zadním traktům některých domů v ulici Benešově a snad i Husově.
Pokud nás dobrodružná povaha přiměje k probádání tohoto zákoutí, naskytne se nám při návratu zpět do víru velkoměsta asi takovýto pohled. V černobílé verzi se nacházíme v roce 1989, 9.dne měsíce dubna.
obr.724 (28.11.93 foto L.Jiránek) 
obr.725 (22.02.2009)
Fotografie pana Jiránka z 28.11.1993 nese vedle datového údaje ještě popis „Dům Houdků“. Snímek z 22.02.2009 sice žádný popis nedoprovází, ale my víme, že v domě čp.779 mj, tou dobou sídlí obchod, kterému se za „totáče“ říkávalo Mototechna. Poměrně vysoké popisné číslo napovídá, že stavba pochází přibližně z let třicátých (20.stol.). Tuto domněnku ostatně potvrzuje i nahlédnutí do stříbrského adresáře z roku 1928, kde seznam popisných čísel končí u čp.665. Teprve seznam majitelů domů z roku 1938 existenci čp.779 potvrzuje a majitele uvádí jako pana Klofata Rudolfa. Z adresářů 1912 i 1928 lze vysledovat skutečnost, že jedna ze dvou sodovkáren ve městě vždy byla spojována se jménem Klofat. A suterén námi zkoumaného domu ukrýval skutečně sodovkárnu, což máme potvrzeno i rozhovorem se starousedlým pamětníkem. Já osobně pamatuji, kterak jsme jako děti čas od času zvědavě nahlíželi do sklepních okének ve zmiňovaném čp.779 a dohadovali se, k čemu že asi mohly ony zaprášené a již neprovozované mechanismy uvnitř sloužit. Až později jsem se dozvěděl, že právě k výrobě sodovek a limonád.
Husova - Boženy Němcové
obr.411 (1962) 
obr.412 (12.6.2008)
Ve vrcholu vidlice styku ulic Boženy Němcové a Husovy se přírodní zeleň připomíná malým travnatým cípkem, který snad při troše dobré vůle můžeme nazvat parčíkem. Byl zde zřejmě odedávna, byl tady i za mého dětství, doufejme, že uhájí svou existenci i v budoucnu. Vlevo léto roku 1962, vpravo 12. červen 2008.
Husova - konec
obr.413 (9.4.1989) 
obr.414 (13.6.2008)
A tady Husova ulice definitivně končí.. Bylo tomu tak 9.4.1989 (vlevo) i 13.6.2008 (vpravo). Rekognoskačních vysvětlivek snad ani netřeba.
obr.415 (1962 
obr.416 (1962)
Právě probádaná místa nahlédneme ještě z pozice komínové lávky na střeše čp.126 a časově z perspektivy léta 1962.
obr.417 (21.4.2006) 
obr.418 (21.4.2006)
A jako bonus si ještě dopřejeme pohled do ulice Husovy z výšin nové budovy polikliniky, tak, jak se nabízel v poledních hodinách dne 21. dubna 2006.
