Masarykovo náměstí - severní část
obr.590 (před 1883) 
obr.591 (1888-97)
Náš pohled je veden diagonálně z jihovýchodního rohu náměstí. Pokud snad některému z bývalých „lvů stříbrských salónů“ na snímku cosi chybí, nutno ocenit jeho pozorovací talent, neboť tato scenérie skutečně postrádá kdysi proslulý hotel Evropa. O dalších markantních reáliích – přízemním domku v sousedství radnice, či o tzv. „Velké kašně“ - se zmiňujeme dále v jiných souvislostech. Levý snímek by mohl, dle některých indicií, pocházet z doby , za jejíž horní hranici může býti považován rok 1883. Vpravo pak lze časové rozmezí zúžit na léta 1888 – 1897.
obr.592 (krátce po 1945)
obr.593 (24.1.2007)
Znovu pohled napříč náměstím, tentokrát jsme však v optimistických časech krátce po 2. světové válce, čili v době, kdy zde již přibližně půl století figurovala dvě poschodí výše zmiňovaného hotelu Evropa. Do sněhového hávu nám tytéž partie oblékl 24. den měsíce ledna roku 2007. Uvedená „dvě poschodí“ máme na snímku stále (dokonce opatřena renovovanou fasádou), bohužel nikoli coby pohostinské a restaurační zařízení.
obr.594 (poč.50.let)
obr.595 (23.12.2008)
Dle reklamních štítů a tabulí (ZKD, Služba lidu, Jas) lze usuzovat na počátek let padesátých (20. stol.). Vpravo pak foto z dopoledních hodin dne 23.12.2008.
obr.596 (asi 1911) 
Evidentně éra „belle époque“ - tedy před první světovou válkou (snad r. 1911). Barevný záběr dokumentuje současnou „automobil époque“ – čili nic moc, navíc vygradováno počínajícím šílenstvím dne 23.12.2008.
Účelem archivního snímku bylo nepochybně zachytit jakousi akci místního tělocvičného spolku. Pokud by onou akcí bylo jeho založení, jsme v roce 1889. Odprava zde vidíme: č.7 - r.1912 uváděno coby „Weinstube“, č.6 - časem součást komplexu Wiesinger a „totáčovým generacím“ známo jako „Vinárna“, č.5 - původně restaurace „U města Prahy“, poté „Hotel Wiesinger“ a pro nás prostě „Pražák“. A pak jsou tu zachyceny dva domy, které dodávají tomuto záběru buket dokumentační lahůdky. Jsou to č.4 a č.3. Na jejich místě od r.1897 stojí hotel „U bílého lva“, později „Hotel Schober“, v poválečných létech legendární „HOTEL EVROPA“.
Popisovaná fotografie dále ještě potvrzuje existenci tzv. „Velké kašny“. Pokud lze informaci z kalendária „Stříbro do roku 2000“ vztáhnout právě k této ploše, pak její původ sahá až do roku 1679, neboť k tomuto letopočtu kalendárium uvádí: „Na náměstí byla založena rozsáhlá a hluboká vodní nádrž, určená k zásobování obyvatelstva i k požární ochraně“. Z téhož originálního a tudíž v detailech zřetelnějšího obrázku si pak ještě možno ověřit i fakt, že nejméně v č.3 bylo už tehdy provozováno pohostinství, a to „U bílého lva“. Současný vzhled probírané partie si každý v místě žijící občan může ověřit osobně na vlastní oči. Pro informaci přespolních přikládáme foto z 23.12.2008.
obr.600 (6.8.1914) 
Oproti předešlé stránce „čas oponou trhnul“. V případě levého snímku bylo ono „trhnutí“ poněkud surové, neboť datu, uvedenému na levé pohlednici, předcházely výstřely v Sarajevě v jejichž důsledku došlo na vylepování vyhlášek začínajících slovy „Mým národům…“. Kolo dějin tak dramaticky nabralo obrátek a k jejich udržení byla povolána i stříbrská eskadrona. U data 6. srpna 1914 tak publikace „Stříbro do roku 2000“ uvádí : „Odpoledne v 15.00 hodin odcestovala zdejší eskadrona dragounů. V deštivém počasí nastoupila na náměstí, loučil se s ní starosta města a odpověděl major hr. Thun, zvláště dojemná byla večerka odtroubená trubači. Nadšení a dojetí při odjezdu v 7 hodin večer bylo poznamenáno nehodou, při níž se u vranovského strážního domku utrhl kůň a vyskočil ze železničního vozu, přičemž se smrtelně zranil.“ A tak zatím co tehdejší „Mieser Bürgerstand“ podával nejskvělejší příklady vlastenectví a oddanosti panovnickému domu habsburskému, kůň – dezertér zřejmě správně pochopil, že tady končí sranda a pod heslem „Lepší koňský řezník, než medaile In Memoriam“ projevil zahanbující míru rozumu…oproti všem, na náměstí shromážděným dohromady (v čele s majorem hrabětem XY a panem starostou). Však má také větší hlavu - ten kůň – v porovnání s hrabětem majorem či panem starostou. Oč veseleji k nám promlouvají tradiční čtvrteční trhy, jakkoli jejich úroveň možno povětšinou nazvat „problematickou“. Přesto si připomeňme, že právem pořádat trhy bylo město Stříbro obdařeno již ve středověku, např. listinou krále Václava IV. z 13.8.1390. Tehdy se však jednalo o trhy výroční. Jako pravidelné týdenní byly zavedeny čtvrteční a nedělní trhy v roce 1877 ačkoli jejich původním zaměřením bylo zboží z oboru potravinářství. Náš barevný snímek nepochází ani z časů krále Václava, ani z konce devatenáctého století, nýbrž z počátku století dvacátého prvního – konkrétně z 18. září roku 2008. A jak patrno, má i převážná část sortimentu k potravinářství dosti daleko.
Masarykovo náměstí - hotel Evropa
obr.602 (po 1930) 
obr.603 (8.5.2008)
obr.604 (11.4.2005)
Na fotografii z doby těsně před rekonstrukcí lze spatřit "Evropu" tak, jak zhruba vypadala před rokem 1989 (až na již novou střechu). Jak dosvědčuje snímek, tento stav si bohužel zachovala ještě asi 15 let po převratu a stala se tak po tuto dobu smutným důkazem toho, že ani privatizace není všelékem, zvlášť, když je prováděna tak nějak "po našem". I při letmém srovnání s předešlým snímkem z roku 2008 je nutno vyzdvihnout, dle mého soudu (Tj) velmi zdařilou a jistě finančně náročnou rekonstrukci, kdy byla budova z vnějšího pohledu uvedena téměř do původního stavu. Především zmizely ty ohavné výkladní skříně v přízemí a na své místo se vrátil levý vchod. Rovněž se nabízí ke srovnání vpravo vykukující "Pražák", kde se na své místo vrátil balkón a i zde si zaslouží současný majitel komplexu za celkovou rekonstrukci pochvalu. To, že se zde neprovozují původní služby nám může být líto, ale věřme, že se i toto může za nějaký čas změnit a hotel "Evropa" se opět stane po radnici druhým symbolem zdejšího náměstí.
obr.605 (14.5.1912) 
obr.606 (4.4.2008)
Je 14. května roku 1912 a my černobíle vstupujeme do lokálu hotelu „U bílého lva“. Tytéž prostory 4. dubna 2008, sice v barvě… leč marná sláva. Již první čichový vjem naznačuje, že pivko, ani tatarský biftek tu nedostanete. A laskavá atmosféra pohostinských prostor…? Kde je jí konec!
obr.607 (20.léta) 
Levý obrázek nás zavádí rovněž do lokálu hotelu „U bílého lva“. Datování sice chybí, ale asi se nijak nespleteme, tipneme-li si…no…s určitou rezervou – tak přibližně první dvě desetiletí 20. století. Snímkem vpravo možno demonstrovat, že hotelové interiery sice doznaly během generální rekonstrukce poč. 60.let (20.stol) určitých změn, ale jak vidno, celková dispozice těchto prostor zůstala zhruba zachována. To ale již fungovaly provozy hotelu Evropa podle scénáře LSD Jednota.
Dobová reklama: Období krátce po rekonstrukci pravděpodobně zachycuje i toto vyobrazení ( vpravo). Možno říci, že v oněch časech (60 a 70. léta 20.stol) zažíval zdejší pohostinský komplex jedno ze svých vrcholných období. Dle ověřených zpráv byla tehdy „Evropa“ hodnocena jako nejkvalitnější zařízení toho druhu v rámci okresu Tachov , a to dokonce i z úhlu přísného pohledu hygieniků. To vedlo pravděpodobně také k rohodnutí, umístit sem učňovské středisko oboru číšník – kuchař. Zavedenou normou a známkou dobré úrovně se stal např. běžný denní jídelní lístek, který byl však pouhou přílohou poměrně obsažného reprezentativního jídelníčku stálého – věc v dané době a v místních podmínkách dosti neobvyklá.
Tehdejší jídelníčky : Co pamatuji, byla Evropa vnímána stříbrskou veřejností jako „lepší restaurace“. A to zřejmě již od poválečných let, kdy k návštěvě … „Uctivě zve za národní správu Josef Dlouhý, hotelier.“
Dobová reklama: Bohužel labutí písní objektu, coby hotelu a restaurace byla devadesátá léta končícího dvacátého století. Po, tehdy hojně praktikované, několikeré změně tzv. „majitelů“ a s tím souvisejícími předsmrtnými křečemi celého provozu, nastal trapný a neodpustitelný exitus. Napadá mne mimoděk pochmurné: „Uctěme památku milé Evropy tichou vzpomínkou“.
Masarykovo náměstí - "Pražák"
Sousední restaurace Praha mívala v poválečných létech pověst spíše „lidovky“, se vším všudy co si pod tím pojmem lze představit.
Dobová reklama Mimo jiné tudíž poskytovala azyl i, víceméně, stálé karetní společnosti, holdující, pokud je mi známo, především žolíkům. Jako dítě pamatuji, že levým vchodem (na levém fotu pod nápisem „Stadt Prag“) se vstupovalo do kavárenského salónku, který byl ale uvnitř průchozí do hlavního lokálu, takže i v prostředí kavárny bylo možno obdržet běžné menu. Zmíněný nápis zde může posloužit i k rámcovému datování daného snímku. V r.1924 byl totiž vydán výnos, zavádějící pro restauratéry povinně česko-německé nápisy a jídelní lístky. Jakkoli naplňování jeho litery probíhalo velice laxně a benevolence „úředního šimla“ přímo řehtala, dospěla asi situace časem do stavu neudržitelnosti. To vyřešil hotelier Wiesinger tím, že svému trucu obětoval tradiční název a 11.11.1930!! podnik přejmenoval na „Hotel Wiesinger“.
Dobová reklama V blíže neurčené době použil obdobnou fintu i soused Schober. A když už jsme uvedli konkrétní jména obou hotelierů, je až dojemné, kterak jsou řečené rody sousedstvím svázány i na místním hřbitově. Leží pouze v obráceném gardu.
Rodinné hrobky původních majitelů 
Barevné foto (z 25.4.2006) ukazuje podobu, kterou na sebe vzala bývalá restaurace „Praha“ po odstrojení lešení dne 9.9.2005.
Jak vidno, v dobách, kdy neznámý kreslíř vytvořil zde prezentovanou pohlednici (cca přelom 19. a 20.stol.), oplývala restaurace „U města Prahy“ i kulečníkem. Poskytovatelem zábavy a prý i vzrušení se koncem dvacátého a počátkem dvacátého prvního století staly zcela jiná zařízení. Jim se přizpůsobil i celkový charakter poskytovaných služeb. Z bývalé restaurace „Praha“ se tak stal „Bar Pražák… herna nonstop“.
Masarykovo náměstí - kašna
obr.613 (1929) 
Popiska na rubu originálu tohoto snímku říká: „Čerpání vody z veřejné kašny - zima počátkem r 1929“. Dne 2.září téhož roku pak byl uveden do provozu městský vodovod vedený od Benešovic. Na snímku přítomné dámy pravděpodobně mají demonstrovat výjimečnost oné zimy, neboť jak známo, byly tehdy kdesi v jižních Čechách naměřeny dosud stále rekordní mrazy - více než -40°C. Foto z 13.4.2007 má naopak demonstrovat poetičnost nočního Stříbra bez mrazů.
Masarykovo náměstí - č.p. 7
obr.615 (asi 1931) 
Kupodivu mnohdy podmanivěji vystihují noční nálady kontrasty černé a bílé. Zde použitý snímek pochází z alba, vydaného některým z místních fotoateliérů u příležitosti oslav domnělého osmistého výročí založení města. Dominující čp.7 hostilo, dle adresáře z r.1912, ve svých prostorách vinárnu jakéhosi pana Andiela Josefa
(viz inzerce ), zatímco adresář z r.1928 již uvádí jako majitele téhož podniku Wagnera Antona. Svědectví pamětníků však hovoří o tom, že byl honosný titul „vinárna“ silně nadnesen, neboť se jednalo o podnik, kde konzumaci řečeného nápoje bylo lze provést pouze tzv. „na stojáka“. Dne 22.11.2008 (viz barevné foto) bychom již po delší dobu v přízemním podlaží nakoupili pouze zboží převážně typicky asijské provenience. Takže můj vkus by přece jen raději to vínko – byť i jen „na stojáka“.
Masarykovo náměstí - severní strana (a)
obr.634 (před 1907) 
Již pohlednice odeslaná ze Stříbra v roce 1907 (vlevo) zřetelně dokládá, že o parkovací místa na našem náměstí byl vždy zvýšený zájem. Druhý záběr, z těsně poválečných let, je sice v tomto směru skoupější, zato kouř, vystupující z pivovarského komína dává tušit, že tou dobou snad zdejší „chrám piva“ ještě fungoval. Dle pamětníků však jeho tehdejší produkty nepatřily zrovna ke šperkům českého pivovarnictví.
obr.636 (1964) 
Úprava vozovky na severní straně náměstí, v listopadu 1964 značně zkulturnila celkovou dopravní situaci v tomto prostoru. I když způsob parkování některých řidičů by nezkulturnila ani Česká filharmonie, vyhrávající na náměstí ve dne - v noci. Současný stav (foto z 12.12.2008) snad ani netřeba komentovat. Pouze si s odvoláním na snímek „634“ můžeme znovu potvrdit skutečnost, že zaparkovat na náměstí bylo vždy výhrou v loterii. (dopl. 2014 - o dnešku ani nemluvě :) )
Levým obrázkem stále setrváváme v době „velkého přerodu“ – tedy v dobách, kdy korzováním po náměstí získal občan zároveň i dovednosti příslušníků speciálních jednotek pro pohyb v obtížném terénu. Je doporučováno, řešit vzniklé problémy s nadhledem. Snímek vpravo nám takový nadhled poskytuje a my se můžeme přesvědčit, že náměstí je již upraveno zhruba do dnešní podoby a procházka podél severní fronty domů je snad přímo požitkem. Bohužel…není všechno zlato. Na druhou stranu by totiž nějaký věčný potížista, hnidopich a morous mohl podotknout, že nás pohled z ptačí perspektivy současně informuje o neutěšeném stavu střešní krytiny většiny zobrazených budov. (Jako by nestačilo radovat se alespoň z chodníku. I když taková dobře vypálená střešní taška v kombinaci s kinetickou energií dovede pořádně zabolet.)
Masarykovo náměstí - čp.8
obr.640 (15.9.1922) 
obr.641 (20.12.1922)
Několik domů na náměstí se může pyšnit malebnými portály.V případě čp.8 se však bohužel jedná již jen o zašlou slávu. Vrata, zvoucí ke vstupu pod klenákem s datem 1796, dokumentuje foto ze dne 15.9.1922. Ještě v témže roce ale mělo dojít ke změně, takže dne 20.12.1922 (snímek vpravo) musel případný návštěvník volit jinou cestu.
obr.642 (1931) 
Ve dnech 11.- 13.července 1931 proběhly ve Stříbře velkoryse pojaté oslavy „800 let horního města Stříbra“. Nutno podotknout, že (asi skromnější) podnik téhož tématického zaměření se pak konal ještě 5 .- 6. září. Důvodem duplicity zde byla zřetelně otázka národnostní. Takže červencové radovánky proběhly pod taktovkou německy mluvící většiny a za hojné účasti obyvatelstva příhraničí, zatímco v září se odhodlali kontrovat menšinoví Češi. Jejich početní handicap se pokusily vyrovnat různé vlastenecké a národovecké korporace z českých krajů, především pak z Plzně. Za tím účelem bylo z Plzně vypraveno několik zvláštních vlaků, jejichž osazenstvo pak v demonstrativním průvodu kráčelo od nádraží ku městu. Autorovi těchto řádků není známo, že by nacionální podtext obou zmíněných akcí vedl k nějakým ostrým česko–německým střetům, či dokonce k násilnostem. Ostatně – psal se tou dobou teprve rok 1931 a doba ještě nenazrála. .Jak dále zmíněno – černobílý snímek z oslav 800 let města mimoděk dokládá existenci výše probíraného domovního portálu (snímek pochází z filmu, který naleznete v sekci "videa" - proto je také kvalita snímku špatná). Barva pak vypovídá o situaci v roce 1994.
obr.644 (poč.90 let - foto L.Jiránek) 
Ačkoli kalendárium „Stříbro do roku 2000“ se v souvislosti s čp.8 zmiňuje: „ Červenec 1923 – Do zdi radničního dvora na severní straně byl zasazen portál domu č.8 (vstup do něj byl změněn na obchod) a stará branka se znakovým kamenem byla posunuta doleva.“, můžeme se na předešlé stránce přesvědčit, že ještě v době konání německých oslav „800 let města Stříbra“ byl portál (byť dole přizděný) stále na svém místě. Hádanka pro případného badatele. Počátkem 90. let byl celý objekt komplexně zrenovován přičemž nebylo možno pominout problematiku přiměřeně řešeného vstupu do budovy a přízemních oken. (čb. foto p. Jiránek) Jak se s toto záležitostí vypořádal autor rekonstrukčního projektu je možno se přesvědčit na záběru ze 4.června 2008
obr.646 (21.4.1994 - foto L.Jiránek) 
Snímek 646 z 21.4.1994 pravděpodobně zachycuje finále, neboť již 2.5.1994 se do čp.8 na stříbrském náměstí přestěhovala místní pobočka Agrobanky. Bankovní ústav zde působí dodnes, přestože pod jinou vlajkou. A protože málokterá slavnostní událost ve městě se obejde bez účasti skvělé kapely zdejší hudební školy, nemohlo toto těleso chybět ani při slavnostním otevření nového sídla Agrobanky, viz snímek 647 (oba snímky p. Jiránek)
Masarykovo náměstí - severní strana (b)
obr.648 (29.7.1914) 
Popiska staršího snímku praví: „Odvod koní po vyhlášení mobilizace 29.července 1914“. Chudáci koně, ani nestáli Císaři Pánu za to, aby na manifest „Mým národům“ dopsal také „…a mým koním“. Nabízí se otázka, zda některé z povolaných zvířat projevovalo svoje vlastenecké nadšení řehtáním „Na Bělehrad“, či se naopak pokoušelo vyhnout nejčestnější občanské povinnosti argumentem „Já mám voteklý kolena“. A´t tak či onak, konečný verdikt bdělé odvodní komise zněl dozajista „Tauglich“. Jak vidno – pokrok se žene mílovými kroky vpřed. A tak 25.dubna roku 2006 o koně na náměstí nezavadíš a nezavadíš. Na druhou stranu …zaplať Pán Bůh, nekoná se ani ta mobilizace.
Masarykovo náměstí - čp. 8 a 9
obr.650 (5.3.1960) 
Popis černobílého snímku udává: „Otevření nového mléčného bufetu na náměstí 5.3.1960“. Máme tedy před sebou populární „Mlíčňák“, oficiálně titulovaný „Mléčné lahůdky“. Určitou částí populace je pravděpodobně spojení slov „lahůdky“ a „mléko“ vnímáno jako oxymóron - tedy spojení zdánlivě si odporujících slov. Leč, v oněch dobách, hojná návštěvnost zmiňované provozovny svědčí o pravém opaku. Nutno podotknout, že napěněné mléko zvané honosně „koktejl“ bylo na stříbrské poměry a počínající léta šedesátá úplnou a bezkonkurenční „bombou“. Století jedenadvacáté zcela přebouralo žebříčky hodnot, v důsledku čehož v těchto místech „již není více jahodových koktejlů“.
Masarykovo náměstí - čp.9
obr.652 (před 1908) 
Zde skvostný portál čp.9 v proměnách doby. Vlevo před r.1908 coby ilustrace známého „Kamper – Wirtha“. Ti pak uvádějí:
„Barokní facáda se dvěma obnovenými štíty volutovými, členěnými po stranách odděleného okna sdruženými pilastry s římsovím; v nástavci štuková kartuš, nahoře busty s vavřínovými věnci na hlavách. Okna s chambrami, v I. patře s původní římsou renaissanční, sdružená. V přízemí portál polokruhový, s kvádrovou bossáží a v náběhu s plochou římsou. Ve vlysu nápis: CHRISTVS . NOBISCVM . STATE . IMZI . VT . COTVIT . PVGNAX . PLSENSIA . VENIA . CE / SAR . ISTA . EXTRVCTA . NOVO . TECTA . ARBORE . NITENT . A . O . 1600 . Nad tím v nástavci znak v obdélné kartuši, po stranách volutová křídla a stylisovaný květ“ (detail zde ). Vpravo foto z poč. 80. let (20.stol).
obr.654 (1983) 
Realita 11.ledna 2009 v porovnání s „dávným“ rokem 1983. Jak zřejmo, tou dobou (1983) si mléčné výrobky lahodí stále ještě ve stejných prostorách. Dokonce si můžeme připomenout i jediné místní knihkupectví, které v sousedícím čp.9 sídlilo snad od prvních poválečných let (ne-li déle).
Masarykovo náměstí - severní část (c)
obr.656 (pol.80.let 20.st.) 
Pohledem z patřičného odstupu porovnáme přibližně polovinu 80.let (20.stol) s červnem 1994.
Masarykovo náměstí - "přehlídky"
obr.658 (1913) 
obr.659 (duben 1996 - foto L.Jiránek)
Město Stříbro, coby posádkové město, se čas od času opájelo leskem vojenských přehlídek. Ostatně – proč by ne. Vždyť si to občané – daňoví poplatníci - zaplatili. Parádní defilé o Božím těle 1913 dozajista zanechalo hluboký dojem především v srdcích místních panen a dívek, přičemž lze předpokládat, že i zraky zralých žen se zalíbením spočinuly na pestrých uniformách švarných dragounů. Počátek století dvacátého prvého však zazvonil hranu Stříbru vojenskému. Do poslední chvíle ale byla udržována tradice vojenských přísah na náměstí. Při jedné z takových akcí byl v dubnu 1996 p. Jiránkem pořízen i náš snímek.
obr.660 (11.6.2005) 
Dne 11.června roku 2005 na tomtéž místě proběhla rovněž vojenská přehlídka. Tentokrát již předznamenávala neúprosně se blížící konec posádky v našem městě. Oficiálně byla tato akce prezentována jako „Poslední vyřazení frekventantů 33. výcvikového střediska Františka Palackého“. K poslednímu dni téhož roku pak byla ( po 376 létech) i ukončena činnost příslušného útvaru, tou dobou dislokovaného právě ve Stříbře. Město Stříbro tak, po bezmála 100 létech, ztratilo status města posádkového. Snímek z uvedené přehlídky zachycuje útvarovou zástavu, odcházející z náměstí opačným směrem, než kterým mašírovali c.k. dragouni o Božím těle 1913. Do jisté míry se tak, možná nevědomky, podařilo symbolicky vyjádřit význam onoho okamžiku. Přesto je stříbrské náměstí i nadále místem, na kterém se konají průvody i reprezentativní defilé různých spolků a korporací. Takovou událostí může být např. slavnostní svěcení praporu místního ostrostřeleckého sboru dne 12. května roku 2007.
Masarykovo náměstí - čp.10
obr.663 (poč.80.let 20.st.)
Časový rozdíl provází naše pohledy i v případě středového portálu čp.10. A opět nezklame značka Kamper – Wirth popisem stavu z prvních let 20.století.
„Facáda empírová z r.1832 – 3 od Matyáše Bruna z Černošíma, se zachovaným renaissančním portálem, zcela podobným portálu čís.13, ale bez nápisu a ve štítku monogramem S W a znakem městským (detail zde ). V přízemí dva portály krámů s empírovými dveřmi, nad středem v patře na těžkých konsolách balkon s železným zábradlím,z elips kovaným, v něm monogram A S. Nad okny profilované římsy s empírovými konsolkami. Přízemí sklenuto plackami, dvůr s obojstrannými pavlačemi na velkých konsolách empírových poskytuje průhled do zahrady. Současně se stavbou r 1833 vymaloval lékárnu malíř Fuchs z Mnichova pro lékárníka A. Svobodu.“ Počátkem 80.let (20. stol.) vybízel „renaissanční portál“,prostřednictvím pobočky České pojišťovny, občana aby tento myslel na zadní kolečka.
obr.664 (11.1.2009) 
Posléze 11.leden 2009 vybízí k populační explozi. Pravý, ne tak atraktivní, portál čp.10 byl zase v devadesátých létech 20.stol. Mekkou audio a video fanoušků.
obr.666 (1922) 
Pestré byly osudy čp.10 na zdejším náměstí. Dům vystavěl stavební mistr Matthias Brun (z Černošína u Stříbra) pro lékárníka Josefa Svobodu. Tomu jej předal 17.11.1830. Lé Lékárna pak byla v prostorách za pravým portálem provozována až do doby, kdy došlo v šedesátých létech (20.stol.) k centralizaci zdravotní péče do budovy polikliniky v čp.511 (Benešova ul.). Poté bychom v místě bývalé lékárny nalezli např. čistírnu oděvů (a snad i jiné výrobně ekonomické jednotky). Pokus o výčet uživatelů dalších přízemních prostor, se vchody z náměstí, by asi byl neúplný, takže namátkově: mlékárna, zelenina, smíšené zboží, potraviny Jednota, pojišťovna… v létech po r.1989 se ani těmto místům nevyhnul boom heren a barů. Historie je zde připomínána rokem 1922, barva vpravo zaznamenala mrazivé dopoledne dne 13. února 2009.
obr.668 (1977 - foto L.Jiránek) 
obr.722 (leden 1995 - foto L.Jiránek) 
Působivý černobílý snímek pořídil v lednu 1995 známý stříbrský fotograf p. Jiránek (st.) Tatáž místa v podání neméně působivého barevného vyobrazení pak pocházejí z časných ranních hodin 20. února 2009. Pokud by snad některý z vážených návštěvníků těchto www – stránek přece jen váhal v přesnější lokalizaci zachycených míst, pak tedy: stojíme na náměstí poblíž morového sloupu, vlevo figuruje čp.10, vpravo čp.13. Mezeru mezi oběma domy tvoří ulice Tylova.
obr.670 (1983) 
Zmíněný Mieser Zeitung se k samotnému interiéru, ve volném překladu, vyjadřuje: „Náměstí čp.10 - bývalá lékárna. Lékárna v čp.10 na náměstí ve městě Stříbře ukrývá dosud nedoceněný umělecký poklad. Když stavební mistr Matthias Brun z Černošína u Stříbra 17.11.1830 předal nově vystavěnou lékárnu stavebníkovi - lékárníkovi dr. Josefu Svobodovi* , byla dána zakázka mnichovskému malíři historických výjevů Josefu Fuchsovi, aby dekorativně dopracoval křížovou klenbu přízemní místnosti v jihovýchodním rohu budovy.Ve čtyřech třírohých, konkávně položených polích, orientovaných podle světových stran, je tmavými barvami vyveden cyklus fresek z řecké mytologie podle báje Prometheus. Barvy těží z kontrastu světlé a tmavé, od bílé přes zlatožlutou k tmavé hnědé s červenými nuancemi. Tím dávají dílu závoj tajemna.“(Jiný pramen uvádí jako motto celého cyklu téma života a smrti.) Konkrétně na této stránce zobrazená freska v jižní klenbě nabízí pohled do historické lékárny. „V pravé části obrazu diskutují dva učni (tmavé a světlé a pleti ), obloženi vědeckými knihami, o správném užití receptů. Po levé straně připravuje léčitel léčivé prostředky. Na polici rozeznáme moždíř“. (Jiná verze: klečící postava nalevo drží v ruce přesýpací hodiny, přičemž jakoby četla nápis na stěně. Poblíž je pak opřena kosa – zřejmě symbol smrti.) Černobílý záběr byl pořízen v r.1983, barevný pak 12.února roku 2009.
*Josef Svoboda byl čtvrtým lékárníkem (1823 – 1857) ve Stříbře po třicetileté válce.
obr.672 (1983) 
Na této stránce vidíme severní pole. Ukazuje mládence, vznášejícího se na orlu. Před sedící figurou na dolním okraji obrazu stojí kentaur s rozpřaženýma rukama. Černobílý záběr pochází opět z r.1983, barevný ze 12.února roku 2009
obr.674 (10.2.2009) 
obr.675 (10.2.2009)
Vlevo nás oslovuje freska v západní klenbě. Na vyobrazení shůry kyne král žezlem. Na zemi seskupil umělec několik postav, z nichž jedna, ležící mužská postava, umírá v sevření dravého ptáka. Na fresce ve východní klenbě (vpravo) rozeznáme krajinu s postavou dující do pozounu nasměrovaného doleva. Oba snímky: 10.února 2009.
Snad by ještě bylo vhodné, zmínit se stručně o samotném tvůrci fresek:
Joseph Fuchs se narodil 8.2.1810 v Bräunlingenu u Donaueschingenu jako deváté dítě měšťanů Markuse Fuchse a jeho ženy Marie Anny Steinmann. Zemřel 20.1.1880 v Mnichově. V umělecké literatuře je označen jako kostelní historický malíř a z tohoto námětového okruhu pak vycházejí jeho četná díla. Výzdobu stříbrské lékárny „U matky boží“ provedl 23letý malíř v roce 1833. (Někdy bývá tato lékárna zmiňována jako „U černého orla“.)
Masarykovo náměstí - severovýchodní roh
obr.676 (1883-1892) 
obr.677 (11.1.2009)
Cvičené oko čtenářovo se v levém snímku (z let 1883 – 1892 – snad 1890?) zajisté snadno zorientuje, i když oproti dnešku je podoba čp.13 (dnes hotel Alexander) mírně odlišná. Arkýř má jiný tvar střechy kryté snad šindelem, dům se do náměstí honosí barokním dvojštítem.. Za arkýřem vystupuje na fasádě nápis, který by nejspíš bylo možno interpretovat jako: "Gasthaus zur schwarzer Adler". Interiéry onoho domu tedy ukrývaly restauraci „U černého orla“
(viz příloha zde a zde ). Z uvedeného lze i odvodit, že názvy „Adler" v této lokalitě nepocházejí od jakéhosi „pana Adlera" ale, že prostě znamenají české „Orel" ( případně s přívlastkem – „Černý Orel"). Později nesla název „Adler" dnešní restaurace „Beseda" v čp.11. Pro ilustraci pak připomeňme dřívější název dnešní ulice Tylovy, který zněl „Adlergasse" a rovněž nárožní lékárna v čp.10 byla někdy titulována jako lékárna „U černého orla". Navíc můžeme vzít v úvahu i fakt, že na opačném konci této fronty náměstí figurovala restaurace (a později hotel) „U bílého lva" a přilehlá ulice, dnes Bezručova (před r. 1989 Leninova), bývala dříve ulicí „Lví“. Nabízí se spekulace, jakou roli v tomto případě hrála heraldická symbolika. Do kdy „Černý orel“ rozepínal svoje perutě právě v čp.13 nemám jasno, ale v r.1912, kdy v objektu sídlila městská spořitelna, klade adresář tamtéž i „Sparkasse – Restauration“!? Stejnou adresaci uvádí rovněž adresář z r.1927, přičemž budova je již vedena jako majetek stříbrského pivovaru. Zároveň je ale známo, že nejméně od dob 1.republiky fungoval v sousedním čp.11 v dnešní ulici Tylově (dříve Adlergasse) sál a restaurace „Adler“ (čili „Orel“) - po válce pak „Beseda“. Mimo to ale v čp.13 pobývaly v různých dobách i různé úřady – báňskými počínaje a státně samosprávními konče. V poválečných létech má školní mládež tuto budovu v paměti jako Zvláštní školu, která zde pak působila až do r.1997. Současnost přibližuje snímek z 11.1.2009.
obr.678 (září 1892) 
Téměř shodné obrázky. Dělí je od sebe ale více než deset let. Na prvním snímku máme zachycen pohřeb purkmistra Petra Paschera (+10.9.1892). Tento muž byl nejen stříbrským starostou (od r. 1890) , ale také otcem Karla Paschera von Osserburg, význačného stavitele železnic v rámci Rakousko – Uherska, na Balkáně a v Turecku (mimo jiné trať Plzeň - Železná Ruda s tunelem pod Špičákem) a autora průvodce po Šumavě (Führer durch den Böhmerwald) z roku 1878 (více se o tomto významném stříbrském rodákovi dočtete zde).
Otec i syn Pascherovi jsou spolu s dalšími rodinnými příslušníky pochováni v hrobce na místním hřbitově, která se nachází hned vedle monumentální hrobky dalšího významného rodu Seifertů, s kterými byli spřízněni - na snímku pohřbívaný Peter Pascher byl manželem Terezie Seifertové
(viz příloha zde a zde ). My na tomto, časově dobře zařaditelném snímku, můžeme věnovat více pozornosti severní straně náměstí. Vedle portálu čp. 8 si pozornost zaslouží východní část této fronty. Čp. 13 je již tou dobou zmodernizováno - velké barokní štíty zrušeny, na arkýři osazena nová báň. Současně ale právě probíhá renovace čp.15, které bylo původně evidentně nižší, o čemž se možno přesvědčit n snímku „Sparkasse Restauration“, či na záběru „Svěcení praporu městských ostrostřelců 1870“. Mezi budovou gymnázia a čp.447 (dnes Komerční banka) samozřejmě chybí typická vstupní brána do parku. Ta bude na své nynější místo instalována až za 44 let. Nepochybně pohřby bývaly ve své době událostí hodnou zaznamenání obrazem. Zvláště pak, jednalo-li se o osobu nějakým způsobem významnou. Plukovník Hans Karl Streeruwitz samozřejmě do seznamu místních celebrit patřil (Streeruwitzové patřili mezi významné občany Stříbra, z jejich rodu pocházel rovněž starosta města), pročež anonymní fotograf zdokumentoval snímkem z listopad 1903 páně plukovníkovu cestu poslední
(místo posledního odpočinku zde a zde ). Dům čp.15 je v tu dobu již dostavěn do nynější výšky.
Masarykovo náměstí - čp.13
obr.680 (1983 - foto L.Jiránek) 
Rok 1983 a poněkud omšelé budovy tohoto zákoutí stříbrského náměstí (tou dobou snad Gottwaldova?). Zato je však dáno světu jasně najevo, odkud má očekávat lidstvo svoji spásu. Obrázek z 30. dubna r.2006 sice do světa nic nehlásá, zato se na něj dá se zalíbením pohlédnout. Nebo…že by to byl apríííl ??
obr.682 (konec 80.let 20.st.) 
U čp.13 dochází v Kamper – Wirthovi k mírnému nedorozumění, přesto útržkovitě citujme:
„Portál …má v klenáku štítek s domovní značkou S W (Václav Stuchlík) v pěkné kartuši (viz příloha zde ), nad tím v plochém vlysu pod římsou s novým nástavcem nápis: PAX – INTRANTIBVS – SALVS – EXEVNTIBVS – VENCESLAVS – STVCHLIK | F – F – ANNO – SALVTIS – M – D – L – X – X – X – V ~“. Při generální rekonstrukci budovy byly v roce 2004 odhaleny unikátní pozůstatky nejstarší městské zástavby v těchto místech, odkryta byla také hluboká domovní studna, která je v současnosti vkomponována do přízemního interiéru a vzbuzuje zaslouženou pozornost hostů. Je možná zajímavé, že stav samotných domovních vrat na snímku vlevo (z konce 80.let 20. stol.) se téměř neliší od vyobrazení ve zmíněném Kamper – Wirthovi (1908). Teprve foto z 8.dubna roku 2006 vykazuje jakousi změnu.
obr.684 (11.4.2008 - foto M.Sihelská) 
V předchozím jsme již zmiňovali význam a postavení čp.13, co se týče zde etablovaných institucí. Z iniciativy Hornicko-historického spolku Stříbro byla na tomto domě instalována deska, uvádějící jednotlivé horní a báňské úřady, které se ve zdejších interiérech kdy prostřídaly.Reportážní snímky pořídila pí. Martina Sihelská v průběhu slavnostního odhalení uvedené plakety dne 11. dubna 2008. Pokud lze ještě k čp.13 dodat nějakou kuriozitku, pak např. to, že pískovcové prvky tohoto domu nesou stále zřetelné stopy po střelách, vypálených dvojicí amerických stíhaček typu Lightning, na jaře roku 1945. Tehdejší místní obyvatelstvo nazvalo zmíněnou událost „NÁLETEM“, snad pod dojmem toho, že důsledkem byly i oběti na životech, a to jeden místní řezník a jeden kůň.
Masarykovo náměstí - čp.14
obr.686 (před 1908) 
Dům čp 14 a jeho portál. Oproti pevnostním vratům z doby „před Wirthem“, tj. před r.1908, přece jenom jisté zjemnění. To již ale máme osmdesátá léta století dvacátého. Tabulka nad dveřmi oznamuje: „Farní úřad – Rada starších církve československé“. Tuším, že se zde nalézala i příslušná modlitebna. (příloha
)
obr.688 (15.6.2006) 
Zřejmě symbolika kalicha inspirovala nové majitele objektu při výběru pojmenování svého podniku. Od 25.12.1996 je tudíž možno dopřát si příjemné posezení v prostředí tohoto historického měšťanského domu. Návštěvu si pak lze zpestřit sestupem do podzemí tohoto domu (čp.14) i sousedního (čp.15) a přesvědčit se, že zdejší sklepení je skutečně tříúrovňové. Snímek vlevo – 15.6.2006. Vpravo pak pohled do nejspodnějšího sklepa pod čp.15 (19.5.2007).
Masarykovo náměstí - čp.16
obr.690 (1958) 
Černobílý snímek se v popisce odvolává na rok 1958 a zároveň upozorňuje na existenci čp.16 coby bývalé židovské fary.Éry barevných digitálních aparátů se již bohužel tehdejší čp.16 nedožilo, pročež na snímku z 11. ledna 2009 chybí.
obr.692 (1938-1945) 
Ale ještě počátkem roku 1958 se nám nabízel pohled na celistvou severní frontu náměstí, tedy včetně nárožního domu čp.16. Prameny v tomto případě hovoří o rabínském domě, nebo též židovské faře (pozor - což není totéž co synagoga). Historicky mnohem mladší budova synagogy se nacházela ve dvoře za původním čp.16 – tedy v dnešním sídle Správy majetku města Stříbra, které pak i převzalo adresaci zbořené předsunuté stavby. V době 2.světové války snad v synagoze měli být ubytováni francouzští váleční zajatci - důstojníci, zatímco rabínský dům zabrala Hitlerjugend. Nájemcem a později i vlastníkem obou objektů bylo v onom období město Stříbro. Po válce pak tyto prostory sloužily nějaký čas Sběrným surovinám. Jak již naznačeno, rok 1958 znamenal, že z plánu města zmizelo čp.16 a s ním i: „Na novější facádě zbytky renaissanční: volutové konsoly pod římsami, profilované, s oblým vlysem, v klenáku polokruhového portálu kartuš se znakem (štít na koso dělený, v levé polovici dva pruhy, v pravé ruka se svazkem šípů). V přízemí křížové klenby bez žeber ze XVII. Století“. Doslovně tak referují k „Čís.16“ pánové Kamper a Wirth ve svém proslulém Soupisu památek historických a uměleckých v Království Českém, díl XXX. z roku 1908. Poslední a dodnes hmatatelnou upomínkou na . .existenci „Čís.16“ je nízký válcový kamenný blok, dlouho volně spočívající poblíž vchodu do městského parku, v září 2008 pak přestěhovaný před městské muzeum. V kontextu vyústění dnešní ulice Mánesovy (oficiálně však v tomto úseku „Myslbekovy“) do Masarykova náměstí plnil funkci nárožního kamene. Levé foto ze soukromého archivu p. Cíglera zachycuje bývalý Rabínský dům v době mezi říjnem 1938 a květnem 1945. Snímek vpravo z roku 1960 prezentuje stav po odbourání původního čp.16. Odkryl se tak výhled na bývalou synagogu z r.1878 (viz dále).
obr.694 (9.8.2008) 
obr.695 (pol.50.let 20.st.)
Úsloví „čas vše zahojí“ v tomto místě sice nezafungovalo na sto procent, přesto však alespoň zmírnilo dojem z „nanicovaté“ proluky, která vznikla zbořením původního historického domu čp.16. Čas (a asi i dobová nepřítomnost vandalů) dopřály přírodě aby ukázala co dovede. 9. srpna roku 2008 tak pohledově oživovalo daný prostor několik vzrostlých stromů. Jako jednu z posledních připomínek (cca 1. polovina 50. let 20. stol.) bývalého čp.16 máme k dispozici detailnější záběr vchodového portálu, kde je možno si ověřit „v klenáku polokruhového portálu kartuš se znakem (štít na koso dělený, v levé polovici dva pruhy, v pravé ruka se svazkem šípů)“. Ač tandem „Kamper – Wirth“ zmiňuje v souvislosti s čp.16 „renaissanci“, lze s největší pravděpodobností klást vznik domu v těchto místech do počátečních období výstavby města.
Model synagogy dle plánů z r.1878. Model je dílem p.Bc.Cíglera. Uložen je ve stříbrském muzeu. Stříbrský rabinát si v roce 1878 nechal vyhotovit návrh na synagogu, jejíž výstavba se následně uskutečnila v severní části dvora náležejícího k tehdejšímu domu č.p. 16. Dramatické události konce třicátých a první poloviny let čtyřicátých se pochopitelně odrazily i na osudech nemovitostí v „neárijském“ vlastnictví. Po připojení Sudet k „Říši“ se město Stříbro nejprve stalo nájemcem a později pak i vlastníkem domu čp.16 a přidruženého objektu synagogy. Po válce dům chátral, po čase pak Židovská náboženská obec pronajala budovu synagogy Státnímu statku ve Stříbře jako sklady. St. statky v r.1966 provedly přestavbu odpovídající duchu stavební ideologie oné doby. A ta stále vyznávala ono pověstné „Na čo vojákovi kašňa“. Do zadaptovaného objektu se nastěhovala laboratoř st.statků, vystřídaná 23. 2. 1981 Domem dětí a mládeže. Po přesídlení posledně jmenované instituce do jiné budovy (čp.17) se v čp.16 usadila Správa majetku města Stříbra.
Masarykovo náměstí - severní strana (d)
obr.698 (okolo 1964) 
Vlevo náměstí ve fázi rekonstrukce vozovky koncem roku 1964. Druhý snímek sice není datován, ale dle některých detailů možno uvažovat o roce 1963. V každém případě byla první polovina šedesátých let (20.stol.) dobou, kdy náměstí výrazně změnilo svou tvář. Alespoň co se týče kvality povrchu.
obr.700 (1922) 
Stále se držíme severní fronty náměstí, byť v některých případech tvoří jen nezbytnou kulisu dobových dějů. Jedno takovou událostí byly v roce 1922 oslavy 50. jubilea založení hasičského sboru ve Stříbře (snímek vlevo). Vpravo se nám představuje stříbrská posádka, nastoupená k uctění 28. října v roce 1936.
obr.702 (1931) 
Popis černobílého obrázku klade záběr do období oslav 800 let města Stříbra. Bližší průzkum daného snímku nám tuto dataci víceméně potvrdí. V barvě se pak ke konfrontaci nabízí dopolední čas 10. dne měsíce února roku 2009.
obr.704 (1922) 
Vlevo již uváděná hasičská oslava z roku 1922. Napravo se ocitáme uprostřed ruchu tržiště v blíže neurčené době, která je sborníkem „Staré Stříbro ve fotografii“ konkretizována rokem 1900.
obr.706 (1924-28) 
Lidé s fotoaparáty nedisponující vlastním aeroplánem či vzducholodí nahrazují tento handicap šplháním na rozhledny, věže, tovární komíny, nebo alespoň terénní vyvýšeniny. V našem městě je pro tento účel vděčným objektem věž děkanského kostela Všech svatých. Pro záběry náměstí neposkytuje zmíněná věž právě nejideálnější výhled, ale větší část severní fronty je odtud dostatečně viditelná. Snímek vlevo sice není přesně datován – detailnějším prozkoumáním však zjistíme určité upřesňující reálie. Ve východní části náměstí se zcela zřetelně rýsuje pomník padlým z I.světové války, k jehož odhalení došlo 28.9.1924, zatím co střechu konviktu ještě nezdobí ona typická mansarda. Ta přibyla až v roce 1928. Máme tak přibližně časově zarámován starší snímek z dvojice na této stránce. Pro vyložené puntičkáře snad upozornění: V dnešní ulici Žižkově tou dobou ještě chybí čp.670. Druhá pohlednice sice deklaruje až poválečného vydavatele, leč v prvních časech po osvobození dosídlenečtí vydavatelé často využívali negativy pořízené původními místními fotoateliéry v předešlých létech, což bude i případ tento. Znovu vezmeme na pomoc lupu a zjistíme: Konvikt má již nový tvar střechy (tedy po r.1928), ale na náměstí stále postává předešle zmíněný pomník padlých, jehož odstranění lze předpokládat hned v prvních dnech obnovování poválečné ČSR.
obr.708 (1963-64) 
Černobílý snímek opět nedatován, leč s odvoláním na některé z předešlých fotografií a nezbytnou lupu, možno uvažovat zhruba o časovém rozmezí od druhé poloviny roku 1963 do konce léta 1964. Výhled z kostelní věže vyvedený v barvě je přesně určen poledním časem dne 15. července roku 2007.
obr.710 (před zářím 1899) 
Nasnímání záběrů, použitých k sestavení této pohlednice (vlevo) lze spolehlivě klást do času před zářím roku 1899. Tedy do doby secesních dámských rób, vídeňských valčíků, elegantních důstojnických uniforem a nerudovské „nohy, cválající parou“. Zdánlivě nic nenasvědčovalo tomu, že se blíží století poznamenané hrůzami dvou světových válek. V časech barevných digitálně zaznamenávaných obrázků jsou již secesní róby, vídeňské valčíky, elegantní uniformy i „cválající pára“ jaksi pasé a bývají oblíbenými rekvizitami různých retroakcí. Dokonce i minulé válečné vřavy se staly jen námětem jakýchsi inscenovaných představení, těšících se nadšené pozornosti četného diváctva. Barevným snímkem jsme totiž v dopoledni 6. března roku 2004 a máme tedy před sebou krásné a nadějné století jedenadvacáté. (Doufejme.)
obr.712 (okolo 1800) 
Poslední pohled na severní část našeho náměstí bude trošku hlubším ponorem do historie. Výřezem z celkového pohledu na město od jihovýchodu si přiblížíme podobu středu města v době okolo roku 1800. Severní fronta náměstí je zde zobrazena jako jednolitá řada barokních štítů. Viditelná je i ruina bývalého kostela sv. Máří Magdaleny. Napravo od ní si zasluhuje pozornost zdvojená sedlová střecha, orientované hřebeny kolmo do náměstí. Ta lokalizuje původní čp.17 – tzv Panský dům, zbořený v r. 1862, na jehož místě pak záhy vyrostla budova gymnázia. Pozornosti dozajista rovněž neunikne jehlan střechy tzv Chebské brány v prodloužení ulice – dnes Benešovy, dříve Chebské. Do jaké míry toto vyobrazení zachycuje tehdejší skutečnost a kde naopak zapracovala autorova umělecká licence…suď Bůh. Určitou míru však reality však předpokládat lze. Pomineme-li různé falzifikátory a eskamotéry, nástrojem pravdivosti a dokumentační dokonalosti se stal vynález pana Daguera. Obrázek vpravo je jedním z jeho „potomků“. I zde bohužel chybí přesné datování, podle některých příznaků však možno soudit na pokročilá dvacátá léta (20. století). A ačkoli nevíme přesné datum, kdy byl přiložený snímek exponován, víme, že se tak stalo minutu po tři čtvrtě na deset dopoledne. Pokud ovšem onoho dokumentovaného dne byly radniční hodiny správně seřízeny.
