Odkaz na fotogalerii
Nádražní - křižovatka s Plzeňskou
obr.1215 (září 1931) 
Opačným směrem, nežli kterým se chystáme vydat my, kráčejí v černobílé podobě „zástupové“, jejichž přítomnost objasňuje popis slov: „České oslavy 800 let města Stříbra - průvod od nádraží.“ České „kontra“ německých grandiózních oslav „ 800 Jahre der Bergstadt Mies“ probíhalo ve dnech 5. a 6. září 1931. Z Plzně bylo k podpoře tohoto zářijového podniku vypraveno několik zvláštních vlaků, jejichž cestující měli svou hojnou účastí zajistit úspěšnost celé akce a tím i posílit českou menšinu ve Stříbře a okolí. Barevný snímek ze 4.března 2010 sice zachycuje tatáž místa, leč chybí národovecký průvod. Mimo to postrádáme i několik přízemních chaloupek po pravé straně silnice.
Nádražní - bývalá cihelna
Výše uvedený průvod musel přirozeně projít i okolo tehdejší cihelny. Možná by se dalo říci „areálem cihelny“, neboť vzpomínky z poválečných let staví tento úsek Nádražní ulice do role jakéhosi koridoru, vedeného hliništěm řečeného podniku. Ano, rozsáhlá těžba potřebné suroviny probíhala i (z našeho pohledu vlevo) za silnicí město – vlakové nádraží. „Zásilniční“ hliniště bylo dokonce se samotnou výrobní částí provozu propojeno jakousi malou železnicí, jejíž koleje procházely pod silnicí malým tunelem. Válečná léta stříbrské cihelny pan Adolf Vešta ve svých kronikách popisuje v souvislosti s výčtem vojenských zajateckých táborů na tehdejším Stříbrsku. Z jeho textu vyjímáme: „…zajatacké tábory z příslušníků Rudé armády. S těmito zajatci se krutě nakládalo. Všichni zajatci měli na zádech svého obleku napsáno bílou barvou Kgf – to znamenalo válečný zajatec - Kriegsgefangener. Ve Stříbře bylo celkem 5 těchto táborů. 2 tábory byly v cihelně, kde spalo v jedné místnosti až 50 osob, jídlo jim bylo dáno jen brambory a bylo s nimi bezohledně zacházeno. Neměli vůbec žádná pravá a s nikým se nesměli stýkat. Když ráno šli do práce, jako na příklad pracovalo na dráze 360 osob, vezli si sebou ve slupce uvařené brambory, nic více a trochu polévky, nebo řepu.V cihelně byly 2 tábory o počtu 460 osob.Osoby byly hlídány německými vojáky.“ (Konec doslovné citace.)
Ještě v poválečných létech cihelna pracovala, o čemž vypovídají i zápisy z jednání rady MNV. Tak např. 4.6.1946 je vzat na vědomí „Přípis min.průmyslu ve věci převodu cihelny fy K.Bayer ve Stříbře do majetku obce. č.j. 5132.“ O tři roky později (24.6.1949) se rada zabývá úvahami o renovaci cihelny. Tato je tou dobou již začleněna do KS Stříbro. Později je probíráno i komisionelní posouzení perspektiv dalšího provozu a snad byly provedeny i průzkumné vrty. Posléze je 23.8.1956 pod bodem 14 „Usneseno vyhovět! žádosti Stavoslužby a přiděliti jim do vlastnictví objekty bývalé cihelny u nádraží.“ V současné době sídlí v objektech „bývalé cihelny u nádraží“ stavební firma, zabývající se zároveň i prodejem stavebnin.
Inzerce stříbrské cihelny z dob, kdy zde na radnici kraloval „der Bürgermeister von Streeruwitz“. Jednalo se zřejmě o Streeruwitze Hanse von, čímž bychom měli určeno období od 16.2.1898 až leden 1919.
Nádražní - Plzeňka (U Šestáků)
obr.1221 (pol.20.let) 
Nažloutlou pohlednici lze vztáhnout cca k polovině dvacátých let. Tou dobou se jednalo o „Rochovu nádražní restauraci“. Zatím co adresář z r. 1912 na uvedeném čísle popisném žádné pohostinské zařízení nezaznamenává, roku 1928 uvádí jako majitele čp.436 „Rooch Franz und Marie“ a v rejstříku živností figuruje Roch Franz v rubrice „Výčepy a pohostinství“. Osobu téhož jména pak u čp.436 najdeme i seznam majitelů domů v roce 1938.
V létech „postšestákovských“ se ovšem situace nebezpečně přiostřovala, takže rada MNV, která v tu dobu řešila úkoly zásadního významu (počínaje roztrženým baloňákem o vyčnívající drát, až po plnění plánu ve sklizni sena) musela zákonitě dostat „do prádla“ i zdejší restauraci. Např. 22.11.1954 pod bodem 19: „ 0kresní svaz spotřebních družstev Stříbro - žádost o přidělení restaurace "Plzeňka" dříve Šesták. Dle usnesení bude zaslán přípis radě ONV, aby restaurace Plzeňka byla zrušena, jelikož v poslední době dochází v této restauraci k častým výtržnostem a vyžaduje si mimořádných pozorností. Rada MNV navrhuje, aby v těchto místnostech byla zřízena vzorkovna prům. zboží Jednoty a současně, aby Jednota zachovala zde prodej lahvového piva, aby obyvatelstvo tohoto předměstí mělo možnost nakupovati si pivo.“ Následuje 14.6.1956, kdy: „ S.Dr.(red.pozn. - rozuměno: soudruh doktor) XY sděluje, že v hostinci jsou hrubé hygienické závady, zejména v pohostinských pokojích v podkroví tyto slouží pravděpodobné k prostituci. Navrhuje, aby z těchto místností byly zřízeny podnájmy. Usnesení: RAJ bude zaslán přípis o stavu a vyzván k odstranění závad, jinak že bude hostinec uzavřen.“. A konečně je tu 23.srpen 1956, kdy: „Usneseno požádati okres. hygienika o uzavření restaurace Plzeňky do té doby, než bude opravena tak, aby vyhovovala po stránce hygienické. Požádati odbor pro obchod rady ONV, aby v prodejně Pramenu u nádraží byl zaveden prodej lahvového piva, vzhledem k zavření hostince Plzeňka.“ (Pozn.:Citace jsou doslovné). Dojemná je v těchto souvislostech péče rady MNV, aby okolní obyvatelstvu nestrádalo nedostatkem lahvového piva.
V současné době (viz foto z 12.7.2008) je však úroveň služeb tohoto pohostinského zařízení evidentně na dobré úrovni, neboť v poledních hodinách jsou přilehlé parkovací plochy pravidelně zaplňovány vozidly hostů, kteří zvolili právě tuto restauraci za místo, kde se vyplatí poobědvat.
Na dobové reklamě znovu nahlížíme do katalogu I. Krajinské výstavy pohraničí (5. – 14.VII.1946 ve Stříbře), čímž si zároveň objasníme původ dosud užívaného názvu dnešní restaurace Plzeňka. Ano – i snad nijak kmenovití spoluobčané stále vnímají restauraci na rozcestí ulic Nádražní a Kladrubská jako „hospodu U Šestáků“, případně použijí stručné pojmenování „Šesták“, jinak adresou Nádražní 436.
Nádražní - čp. 573
obr.1223 (léto 1924) V létech 1905 – 1909 (některé prameny udávají až rok 1911) se ve Stříbře, na družstevním principu, ustavil „Dělnický konzumní a úsporný spolek“. Posléze pak v roce 1924, na základech stříbrského spolku, vzniklo „Krajské konzumní a úsporné družstvo Vorwärts“ s rozsáhlou působností, především v německy mluvících částech dnešního plzeňského kraje. Jeho sídelním městem se stalo Stříbro. V červenci roku 1924 si dokonce mohl „Vorwärts“ pořídit vlastní nákladní automobil, který měl být údajně zároveň i prvním nákladním automobilem ve Stříbře. Členové a zaměstnanci jmenovaného společenství museli příjezd prvního vlastního motorového nákladního vozidla nejspíš vnímat jako malou slavnostní událost a začátek nové etapy historie podniku. A při takových příležitostech se pořizují dokumentačně-památeční fotografie. Vyjdeme-li pak z tohoto předpokladu, máme i určenu dobu, kdy pan fotograf exponoval náš horní snímek – tedy léto 1924.
obr.1224 (1930-31) Jelikož prostřední záběr je v brožuře vydané k oslavám 800 let města Stříbra (1931) použit coby obrazový doprovod kapitoly „Zwanzig Jahre Konsumverein“, můžeme mít za to, že fotografie byla pořízena speciálně pro tuto publikaci, tudíž přibližně v roce 1930, nanejvýš počátkem roku 1931. Na první pohled zaznamenáme nárůst hmoty skladové budovy. To by i odpovídalo zprávám, které řadí družstvo Vorwärts k poměrně velkým a zřejmě i úspěšným podnikatelům v rámci této části Čech.
obr.1225 (27.4.2008) V poválečných létech využívalo vzpomínaný objekt tehdy populární ZKD (Západočeské konzumní družstvo), které bylo v r.1956 přetransformováno („dobrovolně“) v LSD Jednota. Dnes (rok 2010) zdobí fasádu této stavby logo firmy Bodit, která se zabývá se prodejem a výrobou krmných směs, jak vidíme na snímku zcela dole.
Životaschopnost družstva „Vorwärts“ přímo čiší z inzerátu, uveřejněného v reklamní části publikace „800 Jahre Bergstadt Mies“. 27.duben 2008 zachycuje bývalý sklad zmíněného sdružení v dresu firmy Bodit.
Nádražní - Nádraží ČD
obr.1226 (konec 19.st.) 
Jako již několikrát i v tomto případě dochází ke vzájemnému prolínání několika kapitol (ulic Kladrubská, Nádražní, Plzeňská, Tovární). Jak jsme se již v případě ulice Kladrubské zmínili, v roce 1868 byla zahájena výstavba dráhy císaře Františka Josefa, Vídeň - Plzeň – Cheb, pravidelný provoz pak otevřen 28.1.1872. Příhraniční oblast západních Čech tak získala kvalitní spojení s okolním světem, což vedlo i k významnému oživení ekonomiky těchto krajů. Vzhledem k trase trati, vedené i přes nedaleké Mariánské lázně, lze předpokládat, že stříbrským nádražím projela nejedna význačná osobnost, cestující za ozdravnými, ale i společenskými nabídkami zmíněných západočeských lázní. Vzpomínková literatura např uvádí císaře Františka Josefa I (v roce 1905), či britského panovníka Edwarda VII. Ze Stříbra ovšem železnicí odjížděli i povolanci a jednotky, směřujícími na fronty I.světové války. Jiné vlakové soupravy téhož určení pak pouze projížděly, přičemž zdejší obyvatelstvo projevovalo značné nadšení. Půlhodinová zastávka takových ešalonů pak sloužila k bohatému pohoštění vojáků, slavnostním proslovům a jiným doprovodným jevům vlasteneckého cítění. Časem však, tak jak pošta doručovala úmrtní oznámení se jmény místních narukovanců a jak se začaly projevovat dopady válečného hospodářství, slábl i entuziasmus prvního období. Nakonec už z něj zbývaly jen propagandistické výkřiky typu „Gott strafe England“. Ani II.světová válka se našemu nádraží nevyhnula. Novinkou však byly transporty s vězni koncentračních táborů, pod dojmem čehož lze za určité „Strafe“ považovat i občasné akce spojeneckých letadel. U staršího snímku se znovu uchýlíme k „hádání z křišťálové koule“ abychom posléze vyslovili neurčité: zhruba konec 19. století. Nová fotografická technika naopak jakékoli tápání v tomto směru vylučuje, pročež přesně víme, že fotografující stiskl spoušť fotoaparátu v 10 hodin, 3 minuty a 52 sec. letního času, dne 27.června 2008.
obr.1228 (září 1931) 
Již úvod pojednání Nádražní ulice nás informuje o akci české menšiny, která tak víceméně reagovala na velkolepě pojaté německé oslavy domnělých 800 let od založení města Stříbra. Zmínka byla i o zvláštních vlacích vypravených z Plzně na podporu onoho českého podniku. Zde levý snímek je ve stříbrském muzejním fotoarchivu doprovázen slovy: „.Příjezd vlaku od Plzně s českými účastníky českých oslav 800 let města Stříbra, v září 1931“ - pro náš účel snad vysvětlení postačující. Milovníci železniční historie by nám pak navíc jistě promptně určili typ lokomotivy i vagonů, možná by přidali i nějaké údaje o jejich výrobcích, či vysypali z rukávu jízdní řád vlaků na této trati v září 1931. Nás mimo to bude asi zajímat ideové vyznění průvodů, které se po vystoupení právě přibyvších houfů zformovaly před nádražní budovou a poté manifestačně odkráčely ku městu. Ač bylo zřejmé, že příčina dvojkolejnosti oslav v roce 1931 je zároveň i otázkou národnostní, nepodařilo se nám zjistit, že by ony akce byly provázeny nějakými konflikty z toho pramenícími. První republice tou dobou zbývalo sedm let existence a budoucí problémy se zdály ještě býti jen neduživými výhonky. Snímek z 27.června 2008 dostatečně naznačuje momentální nemožnost příjezdu jakéhokoliv vlaku. Na pořadu dne je totiž tou dobou budování podchodu mezi prvním a druhým nástupištěm, pozitivního to přínosu výstavby železničního koridoru.
obr.1230 (1929) 
obr.1231 (22.6.2008)
I tato skupinová fotografie má svůj původ v létech první republiky. Můžeme se zde opřít o tužkou psaný text, ze kterého vysvítá: „ve Stříbře ve 2. ročníku r.1929.“ Neskromně bychom uvítali, kdyby toho vysvítalo víc. Alespoň odkud přicestovala ona švarná děvčata a jakýže vzdělávací ústav měl to potěšení věnovat se jejich odborné přípravě pro budoucí uplatnění v životě? Vzhledem k uvedené dataci budou asi na místě obavy, že „nádražní tajemství 2. ročníku 1929“ zůstane již neodhaleno. Zatoužila-li by jakási parta lidí, zabývajících se pořádáním retroakcí, narežírovat a poté nafotografovat obdobnou scénku, inspirovanou prvorepublikově optimistickým hloučkem ze stříbrského železničního termináluí, nebylo by rozhodně vhodné, zorganizovat takový „happening“ ve dnech, kdy zásadní přeměna našeho nádraží běžela na plné obrátky. Na příklad: přibližně v místě, kde v roce 1929 pózoval anonymní „2. ročník“, se 22.června 2008, v 10hodin, 41 minut a 11 sekund jeřáb zabýval vykládkou ocelových pažnic z přistavěného plošinového vagonu modré barvy.
obr.112 (50.l.20.st.) 
obr.113 (28.4.2008)
Pravděpodobně zde máme co do činění s léty padesátými, století dvacátého. Z přítomnosti krojovaných osob je zřejmé, že jsme svědky blíže neurčené akce stříbrské obce baráčnické. Zajímavostí daného snímku je malá betonová stavbička, přivinutá ke staniční budově. Jednalo se o typizovanou pevnůstku, kterými byla na naší trati vybavena většina vícekolejných nádraží. Zároveň je lehce zarážející, že si v létech, kdy se to v tehdejší ČSR špióny jen hemžilo, vůbec někdo dovolil zamířit objektiv fotoaparátu utajovaným směrem. Bližší informace k těmto objektům se nám doposud nepodařilo zjistit K jejich likvidaci docházelo postupně od let šedesátých, přičemž v úseku Stříbro – Plzeň „lehl“ poslední takový bunkřík poměrně nedávno – ve stanici Plešnice. Stříbrská stanice využila plochy, uvolněné demolicí betonové krychle, k přístavbě dopravní kanceláře přibližně v podobě, v jaké ji zachytil snímek z 28.dubna 2008. Leč i tato odešla do říše vzpomínek, když 20. září 2010 přišli dělníci, doprovázení jeřábem…a milá kancelář… „udělala bác“.
obr.110 (20.l.20.st.) 
A znovu budeme jen odhadovat – černobílou pohlednici tipneme na přibližně druhou dekádu dvacátého století. Přes její historičnost připomene i dnešnímu pamětníkovi doby, kdy v přízemním stavení, vlevo od staniční budovy, otvírala cestující i necestující veřejnosti svoji hebkou náruč nádražní restaurace, s krátícím se dnem připomínající spíše saloon na americkém západním pomezí. Konec éry zmiňované útulny nejsem schopen přesně datovat. Zřejmě přišel s rekonstrukcí nádražního areálu a přístavbou nynější restaurace, čili někdy v 60.létech. Ze statečných mužů, třímajících zde, a později v novější provozovně (přímo u peronu), pochodeň českého pohostinství zn. LSD Jednota, se mi vybaví pouze osoba pana Dlouhého Františka st. a pana Grunda Eduarda. I barevný snímek, pořízený ing. Tyllerem v druhé polovině sedmdesátých let je již dnes minulostí. V současnosti zde chybí nízký přízemní prefabrikovaný objekt, stojící na místě dřívější restaurace (o dopravní kanceláři již byla řeč), zrušen byl i tzv. vodní jeřáb – tedy zařízení, pomocí něhož doplňovaly parní lokomotivy vodu. Jeho součástí bývala i popelová jáma, umístěná přímo mezi kolejemi tak, aby při čištění roštu nad ní stojícího stroje, padal popel přímo sem. Obojí – tj. čerpání vody a „roštování“ se dělo současně, v rámci patřičně dlouhých zastávek vlaků v té které stanici a bývalo s oblibou sledováno náhodnými přítomnými.
Výše popisované pohostinské zařízení na stříbrském nádraží doplníme inzerátem z katalogu I. Krajinské výstavy pohraničí. Jako důkaz péče o všemožné pohodlí vlakem cestující veřejnosti může posloužit prvorepubliková reklama, kde autodopravce výslovně uvádí „Jízdy autobusů ke všem vlakům ve stanici Stříbro – Kladruby “.
Datum vložení:
2. 2. 2018 13:53
Datum poslední aktualizace:
21. 5. 2018 11:43
Autor:
Bc. Veronika Peteříková
