U Červené lávky - Červená lávka
obr.32 (foto Bielfedt 1870, údaj v muzejním archivu uvádí r.1875) 
obr.33 (kolem 1980)
Vlevo Červená lávka v podobě, v jaké byla postavena tesařem Janem Hahnem roku 1806. Tuto podobu si zřejmě zachovala až do 20.9.1898, kdy se zřítila. Lávka měla zkracovat cestu z města především horníkům docházejícím do šachet na pravém břehu Mže.
Vpravo přibližně tentýž pohled jako na snímku ze sedmdesátých let devatenáctého století. Jenom „čas oponou trhnul“ a my tu máme počátek osmdesátých let století dvacátého. V porovnání s dřevěnými předchůdci je tato stroze chladná konstrukce sice asi modernější, ale zdaleka ne tak oku lahodící.
obr.34 (poč. 20. stol.) 
obr.35 (2007)
Obr.34: Kolorovaná pohlednice z počátku 20.stol. nám ukazuje jakousi provizorní podobu Červené lávky. Obr.35: Z bělostné romantické chaloupečky v sousedství lávky jsou denně odesílána na Povodí Berounky hlášení o stavu vody, protékající právě pod Červenou lávkou
obr.36 
obr.37 (poč. 40. let 20. stol)
Obr.36: Poněkud jednoduchá variace na téma „Červená lávka“. Zřejmě šlo o prozatímní řešení problému: „Co dál, když nám stará lávka spadla“. Záležitost se zřejmě táhla poměrně dlouho, ale nakonec přece jen 23.6.1932 byla předána do užívání lávka, dalo by se říci „reprezentativního zjevu“. Obr.37: Pohled z levého břehu proti proudu Mže.
obr.38 (před 2.sv. válkou) 
obr.39 (poč. 80. let 20. stol.)
Obr.38: Stojíme na pravém břehu řeky - na cestě, která by nás dovedla k malé vodní elektrárně známé jako „U Pičmana“. Obr.39: O několik desítek let později.
obr.40 (před 2.sv. válkou)
Obr.40: Ač dřevěná, přesto elegantní příhradová konstrukce lávky byla ukázkou řemeslného umu tehdejších tesařů a samozřejmě i zdatnosti projektanta.
obr.49 (1953) 
obr.50 (1953)
Obr.49: Je srpen 1953 a my jsme právě od města vkročili na Červenou lávku. První pohled na druhý břeh řeky spočine především na pustnoucích budovách brokárny. Dřevěná konstrukce Červené lávky byla v tu dobu již zřetelně poznamenána zubem času, což je zřejmé i ze stavu zábradlí, leccos naznačují i přistavené žebříky. Při levém okraji snímku máme, právě za jedním žebříkem, zdokumentovánu podobu válcové plechové budky, která ve svých útrobách skrývá přístroje, sloužící ke sledování stavu hladiny Mže v těchto místech. Za „vodoměrnou kanceláří“ rozpozná bystré oko pozorovatelovo v pozadí i jakási vrata, kterými je identifikován vchod dědičné štoly Prokop.
Obr.50: Snímek ze stejného srpnového dne r.1953 jako v předchozím případě. Ještě viditelněji zde máme zachyceno, v jaké kondici se právě tou dobou lávka nacházela. Pozornosti jistě neunikne ani „vodoměrna“ a portál Prokopské štoly.
obr.51 
obr.52 (pol. 50. let)
Obr.51: Pohled údolím Mže cca z počátku 50.let (20.stol.). Zřetelná je konstrukce Červené lávky, při podrobnějším průzkumu identifikujeme poblíž i níže uváděný řopík E 22 č.23.
Obr.52: Pohled k Červené lávce ze skal pod městským parkem. Brokárenské budovy ještě existují, kůlna (nebo malá stodola) za lávkou je jenom kulisa, maskující skutečný řopík E 22 č.23.
obr.53 (přelom 50.-60. let)
Nedatované foto zachycuje akci, jejímž cílem bylo nahrazení dřevěné Červené lávky lávkou z moderního materiálu – z oceli. Vše proběhlo dle scénáře armádních ženistů… ale kdy? Pamětníci z okolních stavení se v časovém určení řečené záležitosti rozcházejí o pět až osm let. Jediné na čem se shodnou jsou ti vojáci, kteří stavbu prováděli. Spokojíme se tedy s vágním údajem „přelom let padesátých a šedesátých“, přičemž letmá písemná zmínka by pak snad ukazovala až na rok 1964.
U Červené lávky - opevnění
obr.43 
obr.44 (2007)
Lehké opevnění vzor 37, úsek E-22, č. 23, typ A-180 u Červené lávky. Obrázek 43 stav po zabrání pohraničí Německem. Objekt byl v roce 2001 vyčištěn a v roce 2003 obnoven maskovací nátěr, nyní je součástí naučné stezky hornické historie při řece Mži (obr.44)
U Červené lávky - bývalá "Brokárna"
obr.45 
obr.47
Mladší spoluobčan dnes asi těžko uvěří, že „někde“ u Červené lávky stávala malá továrnička, zabývající se kdysi výrobou broků (a posléze nejspíš i dalšího olověného sortimentu) – čili v místním žargonu: „brokárna“. Výroba zde běžela snad ještě v létech první republiky, poválečné generace již pamatují objekt jako opuštěný. Později ještě byla po nějakou dobu část areálu využívána k různým účelům v souvislosti s průzkumem a znovuobnovením těžby na stříbrských dolech. Poté již čekala budovy brokárenského komplexu jenom demolice (cca 1.polovina 60.let). V současnosti se o pozemek dělí venkovní expozice hornického skanzenu a soukromá zahrada. Přiložené foto pochází z elaborátu, který mapoval stav stříbrského horního revíru v létech těsně po válce, tedy v r.1946 – 1947. Vlevo pohled proti, vpravo po proudu řeky
U Červené lávky - čp. 279
obr.54 (1980) 
obr.55 (2008)
Na obrázku 54: Čp.279 v ulici „U Červené lávky“ stav z r.1980, obrázek 55 vpravo po přestavbě
obr.56 (1980) 
obr.57 (2008)
Čp.279 se dříve směrem do ulice prezentovalo malým schodištěm ve středu přízemní stěny. To bylo na vrcholu zdobeno „polokruhově zaklenutým portálem s klikatkou na archivoltě a s profilovanými patečními římsami“ (ing.Muk). Obraz nad portálem představoval tzv. Stříbrskou madonu – jedno z pěti domovních paladií, která bývalo možno nalézt nad některými vchody budov ve městě. Náš levý snímek zachycuje celkovou situaci v r.1980. Na pravém obrázku současnost - i takto lze provést rekonstrukci (buďmě nakonec rádi, že zde nestojí "šumperák")
U Červené lávky - další pohled na čp. 279
obr.41 
obr.42
Na obrázku 41: Ještě počátkem let osmdesátých (20.stol.) bychom zastihli dvojdomí čp.279, 428 v takovéto podobě.
Obr.42: Pohled z cesty k prvnímu železničnímu viaduktu tak působil docela romanticky.
obr.108
Dominantu východní části stříbrské ostrožny nezpochybnitelně tvoří komplex budov bývalého pivovaru (zde vpravo) a blok původně minoritského kláštera (vlevo). Funkci dělícího prvku mezi nimi pak plní ruina – pozůstatek kostela sv. Máří Magdaleny. Idylku tohoto zákoutí přitom nijak nenarušuje skutečnost, že bystřejší oko pozorovatelovo by mohlo na zachycených objektech objevit…tu odlupující se omítku, tu část drolícího se zdiva…o stavu střešních krytin nemluvě. (pozn.: Pivovar, klášter i kostel sv. Máří jsou probírány v kontextu Masarykova náměstí.)
U Červené lávky - povodně
obr.193 (13.8.2002) 
obr.194 (2008)
Levý snímek zachycuje situaci v době kulminace hladiny při povodni dne 13.8.2002. Domeček ve fázi rozestavěnosti je zatím posledním ze zdejších generací podobných budek a přístřešků, v jejichž útrobách je nainstalováno zařízení, sloužící právě ku sledování stavu vody v tomto místě řeky Mže. Vpravo : destičky v nábřežní zdi pod „vodoměrnou chaloupkou“ s vyznačením výše hladiny při povodních z posledních let. (foto 27.4.2008.)
obr.195 (3.1.2003) 
obr.196 (3.1.2003)
Po necelém půl roce Mže opět dala najevo, že není žádným bezvýznamným potůčkem.
U Červené lávky - Koubkův mlýn
obr.467 (přibl.1897) 
obr.468
Pochwerk“ nebo též „Pochmühle“ bývá v českých pramenech označováno jako „drtírna a plavírna rudy “ či „stoupa a prádlo rudy“, což přímo napovídá, že provoz úzce souvisel s místním dolováním. Ve stříbrském revíru podobných zařízení pracovalo několik. Tento „Pochwerk“ však je pro nás zajímavý tím, že v jeho případě máme před sebou bývalý Koubkův mlýn. Kalendárium Stříbro do roku 2000 se k uvedené kauze vyjadřuje následovně: „1783 – Dosavadní Koubkův mlýn koupila státní těžařstva sv. Prokopa, Boží požehnání a sv. Jan Křtitel a změnila jej r.1795 na stoupu a plavírnu. Později byl objekt postupně odstraňován, ještě v r.1910 zde byla kovárna, pak zcela zpustl.“ Z jiných pramenů pak pochází informace, podle které byl pro stavbu i provoz v ní umístěný kritickým rokem rok 1909. Toho roku byl na stříbrských dolech zastaveny poslední provozy, přičemž téhož roku gigantická únorová povodeň na Mži právě na bývalém Koubkově mlýně napáchala těžké škody.Náš levý záběr zastihuje komplex mlýna ještě ve stavu jakési kondice a je s určitou rezervou vztažen k roku 1897. Napravo pak již máme provozní část bývalé drtírny v nedatované etapě „ruinózní“.
obr.469 (okolo 1900) 
obr.470 (okolo 1894)
Bývalému Koubkovu mlýnu věnujeme ještě tuto stránku. Vlevo foto datované (s otazníkem) rokem 1900. Obrázek vpravo, nazvaný „Altes Pochwerk“ (Stará stoupa), pojednává jmenovaný objekt v pohledu od západu, tj. po proudu řeky. Jeho autorem je profesor kreslení na stříbrském gymnáziu (1893 – 1925) Václav Lindner. Uvedená kresba s největší pravděpodobností vznikla v roce 1894. Václav Lindner ve svých dílech zachycoval zákoutí našeho města, čímž vytvořil zajímavou kolekci, mnohdy dokumentující dnes již neexistující stavby.
U Červené lávky - okolí čističky (dříve Koubkův mlýn)
obr.471 (1910) 
obr.472 (29.7.2002)
Stále se pohybujeme v okolí dnešní čističky, potažmo bývalého Koubkova mlýna. Foto z roku 1910 pozadím celkem zjevně koresponduje s kresbou profesora Lindnera a orientace není nijak obtížná. Oproti dnešku je možno zaznamenat, že příbřežní komunikace (dnes ulice Červené lávky) se v tomto úseku výškově více přibližovala hladině Mže, neboť někde v místech pod tamním jezem existoval brod. Jeho stopy možno dodnes vysledovat na pravém břehu řeky. Realitu přibližně těchže míst ke dni 29.7.2002 přibližuje náhled z ptačí perspektivy. (Foto V.Šoltys)
obr.473 (1948) 
obr.474 (14.8.2008)
U Červené lávky - Na Příkopech
obr.475 (21.6.2006) 
obr.476 (21.6.2006)
Zde tedy můžeme prozatím kapitolu ulice U Červené lávky uzavřít a na snímcích z 21. června 2006 si ověřit jak asi vidí ona místa čáp, který se vrací na svůj rodný pivovarský komín. Tématem levého snímku je především ulice U Červené lávky – při levém dolním rohu identifikujeme Koubkovu branku, vpravo od ní areál čističky a u pravého horního rohu pak proslulou Červenou lávku a tou dobou teprve vznikající hornický skanzen. Záběrem vpravo máme možnost seznámit se s třetí komunikační tepnou zdejší lokality – s ulicí Na Příkopech, a to v její východní částí. Ta se nám zde jeví jako přímka, mírně vpravo od svislé středové osy. Z leva doprava tedy: Plzeňská, Ruská a Na Příkopech, přičemž poslední dvě jmenované se za Koubkovou brankou sbíhají a dále pokračuje ulice U Červené lávky. (obě foto: V Šoltys)
