Fotoarchiv

   v několika odkazech tohoto webu jsme již zmínili fotoarchiv stříbrského fotografa a občana pana Ernsta Büchla. Laskavostí pracovníků stříbrského muzea nám bylo umožněno digitalizovat několik desítek krabic skleněných negativů pocházejících z tohoto archivu. Každý fotoamatér ví, že negativ při běžném prohlížení mnoho informací nesdělí a teprve ve fotokomoře nastává ono kouzlo, kdy se ze shluku inverzních, černobílých odstínů vynoří skutečná fotografie. Administrátor webu byl při realizaci toho úkolu postaven před zásadní problém. Jak technicky provést převod skleněných negativů do digitální formy bez speciálního technického vybavení. Samozřejmě, že skenovat negativy (navíc v tomto relativně velkém formátu) dnes zvládne v podstatě každý skener, ovšem uvážíme-li čas k tomuto úkonu potřebný, je realizace v rozumném časovém horizontu nemožná. Po mnoha pokusech se nám podařilo najít řešení v podobě ofocení desek digitální zrcadlovkou. Ani to nebyla jednoduchá záležitost, neboť zajistit rovnoměrné podsvícení není žádná legrace, ale nakonec se metodou pokus-omyl podařilo získat (jak sami jistě uznáte) přijatelnou kvalitu.

   Domníváme se, že by bylo škoda nepodělit se prostřednictvím webu o tyto snímky, vždyť již samotná kvalita fotografiií starých téměř 80 let stojí za shlédnutí. Možná někdo z návštěvníků webu také pozná lokalitu, kde byly snímky pořízeny (akční rádius pana Büchla byl značný, fotil v např. v Pernarci, Heřmanově Huti, Černošíně a dalších obcích v okolí), též je možné, že na fotografiích vojáků sloužících ve zdejší posádce poznáte svého děda či otce, možná někdo z potomků původních obyvatel tohoto kraje pozná své rodiče, či prarodiče. Za každou zprávu, která upřesní původ některé z fotografií vám budem vděčni. Fotografie jsou řazeny podle roku jejich vzniku, pokud se nám tento (z popisu krabic) podařilo zjistit. Snímky, u nichž je rok vzniku neznámý, jsou ve složce "Rok neurčen". Procházíme-li fotografiemi v chronologickém pořadí, přímo z nich cítíme otáčející se kolo dějin. Fotky svateb, spolků, oslav a čs. vojáků střídají posléze fotografie jiných vojáků, členů či sympatizantů té jediné správné strany (které by zajisté - pokud by pan fotograf mohl zůstat ve svém městě - vystřídali v letech poválečných členové a sympatizanti jiné správné strany), uniformovaných dětí... Doba to jistě nebyla jednoduchá a výše zmíněné kolo dějin většinu aktérů z těchto snímků semlelo vcelku nemilosrdně, vinen či bez viny - to se tehdy moc neřešilo.

   O dalším osudu fotografa Ernsta Büchla a jeho nejbližších se můžeme jen dohadovat. Poslední fotografie jsou (zatím) z roku 1940. Zdá se tedy býti celkem pravděpodobné, že byl povolán k účasti na válečném tažení v řadách wehrmachtu, tak jako mnozí jiní obyvatelé pohraničí. Více informací o něm a jeho rodině naleznete v oddíle "Rodáci a občané". Nám se podařilo z jeho fotoarchivu zjistit, že bydlel i pracoval v Gartengasse (Zahradní, dnes Mánesova ul.) 165 a hrob jeho rodičů se nachází na místním hřbitově.

   Autor těchto řádek by byl rád, aby zde vystavené snímky vyvolaly alespoň malé zamyšlení. Jaký asi byl osud těchto tváří, jak prožily svůj život, kde skončily jejich kroky. Byli mezi nimi zajisté lumpové i lidé slušní a čestní, tak jako všude - život není jen černá a bílá. Zkusme o tom alespoň přemýšlet, aby se podobné šílenosti jako válka a vyhánění lidí z jejich domovů nemohly již nikdy opakovat.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------