Městské muzeum ve Stříbře
Masarykovo nám. 20
349 01 Stříbro
Tel.: +420 374 622 214
Od dubna je Infocentrum otevřené také v NEDĚLI 8-16 hod. Provoz vyhlídkové věže kostela bude upřesněn. Sobotní provoz muzea potrvá červen-září.
28. října - před 2. světovou válkou se spolu s dnešní ulicí Soběslavovou nazývala Kšická - jde u kratší úsek původní ulice, vymezený světelnou křižovatkou s ulicí Benešovou a křižovatkou s ulicí Palackého. Ve válečných létech se z „Kscheutzerstrasse“ stala „Strasse des 4. März“ – tedy připomínka tragicky završených protičeskoslovenských demonstrací z r.1919
Alešova ulice vychází z náměstí Svobody zhruba západním směrem, přičemž kopíruje tok těchlovického (mlékárenského) potoka. Po opuštění obytné zástavby míjí zahrádkářskou kolonii a z ulice se mění v chodník, či spíše stezku pro pěší, která končí u mlékárenského rybníka pod ulicí Revoluční. Do doby poválečných změn se dnešní Alešova ulice zvala „Wiesengasse“ a název její prodloužené části (cesta mezi zahrádkami) se pak odvíjel od kapličky u silnice k Těchlovicím – tedy „Kapellenweg“. Vzhledem k rozdílnému pojmenování ulice na mapách (Alšova) oproti místnímu značení (Alešova), váhali jsme jaký název ulice použít.
Benešovu ulici lze zcela nepochybně považovat za hlavní ulici našeho města. Takové postavení pochopitelně od uvedené komunikační tepny vyžadovalo i jistou dávku pružnosti, co se týče měnění názvů.
Benešova ulice - i velká část místních obyvatel má Benešovu ulici spojenu především s její "obchodní" částí, kterou na našich stránách označujeme jako východní. Ulice však nekončí světelnou křižovatkou u polikliniky, ale pokračuje dál kolem kina, pod střední odbornou školou míjí autobusové nádraží a v mírném stoupání je ukončena kruhovým objezdem u nakupních center Penny Market a Lídl.
Bezručova ulice, dříve V.I.Lenina a ještě dříve Lví (Lövengasse), začíná v rohu náměstí u bývalého hotelu Evropa. Po několika desítkách metrů přetíná ulici Mánesovu a pokračuje téměř k městským hradbám. Zde zatáčí doprava směrem ke konviktu, pod jehož nárožím přechází v ulici Tylovu. Pozůstatkem dřívějsího stavu zastavěnosti (v tomto případě „nezastavěnosti“) je skutečnost, že tato ulice má dnes dvě části,v přímé linii sice shodné, leč navzájem oddělené. Slepý úsek vychází z křižovatky Mánesova – Dostojevského. V průběhu let tedy měnila nejen názvy (původně Salitereigasse), ale i délku.
Boženy Němcové (dříve Spitalgasse) vychází z ulice Benešovy směrem k jihu, a to v místech, kde z Benešovy odbočuje na opačnou stranu ulice Dostojevského. Vydáme-li se tedy mírně svažitou ulicí Boženy Němcové, zaznamenáme záhy zleva navazující ulici Husovu a posléze z téže strany i ulici Kostelní.. Další kroky nás pak dovedou k romantickému zákoutí, kde doprava klesá ulice Hradební, v tomto místě zdobená obloukem známé Židovské branky. Pak již jen zbývá zdolat mírné stoupání mezi čp.109 (vlevo) a čp.116 (vpravo) a staneme na dolním konci Kostelního náměstí, kde také námi zkoumaná ulice Boženy Němcové končí. Po celé délce tato ulice svojí západní frontou s odstupem kopíruje průběh městské hradební zdi, přičemž distanční vzdálenost mezi zástavbou a hradbou je určována velikostí zahrad příslušejících k jednotlivým domům.
Dostojevského ulice - krátká spojka mezi ulicemi Mánesovou a křižovatkou ulic Benešova-Husova. Ač velmi krátká, přesto je zde k nalezení několik zajímavých objektů. Bohužel, část původní zástavby již zmizela, srovnána se zemí. Naštěstí nám ji alespoň pár fotografií může připomenout.
Husova ulice - pokud by byl v prostoru Masarykova náměstí na domorodého Stříbrňáka vznesen dotaz po ulici Husově, nejspíš by se tázaný postavil zády k morovému sloupu a ukázal levou průběžnou komunikaci a její prodloužení podél jižní stěny radnice. Případný návštěvník našeho města by pak měl možnost při postupu naznačeným směrem ocenit výhodnou polohu zátiší Jižní zahrady, doplnit finanční hotovost výběrem z bankomatu, doleva odbočující ulicí Jakoubka ze Stříbra zaznamenat přístup ku kostelu Všech Svatých a posléze v mírné zátočině vstoupit do ulice Boženy Němcové. Zde je vhodno upozornit na skutečnost, že Husova ulice vychází z ulice Boženy Němcové, a to v místech mezi čp.129 a čp.779. Stejně tomu tak bývalo i v dobách, kdy obě dopravní tepny nesly původní názvy. V případě právě zkoumané ulice Husovy se tak jednalo o „Rathausgasse“ - tedy o ulici „Radniční“.
Jakoubka ze Stříbra - ulice pojmenovaná po církevním reformátorovi evropského významu - Jakoubkovi ze Stříbra, tvoří krátkou spojnici mezi ulicí Husovou a Kostelní. I zde se nám (podobně jako v případě ulice Alešovy) rozchází název místní s názvem na mapových podkladech, kde je uváděna jako Jakoubkova
Jiřího z Poděbrad - dříve Brenntegasse (Spálená ulice), vychází z jihovýchodního koutu Kostelního náměstí, u tzv. „Velkých schodů“se dotýká ulice Žižkovy, aby posléze vyústila do ulice Plzeňské.
Jak již sám název napovídá, Kladrubská ulice plní v našem městě funkci výpadové komunikace směrem na nedaleké Kladruby. Její počátek nalezneme u restaurace Plzeňka, kde ústí do ulice Nádražní, konec pak pod strmým stoupáním, příznačně zvaném "Kladrubák".
Komenského ulice spojuje ulici Smetanovu s chodníkem před střední odbornou školou (učitelský ústav)
Roli nesporné dominanty našeho města, jak v pohledech dálkových, tak i dílčích, hraje děkanský kostel Všech svatých. Jeho historie se začala psát v létech 1253 – 1257, kdy v těchto místech vznikla kaple Všech svatých. Ta je ale již v pramenech z r.1402 uváděna jako farní kostel. V r.1565 „byla dokončena stavba městského chrámu Všech svatých na místě bývalého kostela ze 14. století…. 1754 – 1757: Kostel Všech svatých byl rozšířen prodloužením kněžiště a zároveň celá stavba zbarokizována. Na přestavbu navázalo pořízení vnitřní freskové výzdoby v letech 1760 – 1766.“ (Stříbro do r.2000).
Kostelní ulice, dříve Kirchengasse - jedna z mála ulic, která si uchovala svůj původní název. Vychází z ulice B.Němcové, v místě křížení s Jakoubkovou ulicí míjí zleva kostel Všech svatých, který je zajisté původcem jejího jména a po přetnutí ulice Žižkovy ústí do ulice Plzeňské.
Mánesova, dříve Zahradní ulice (Gartengasse) začíná (nebo končí - jak se to vezme) v zatáčce u základní školy, kde plynule přechází v ulici Myslbekovu (přičemž instituce sídlící v lokalitě „Myslbekova“ tvrdošíjně uvádějí jako adresní ulici „Mánesovu“!?). Ulice Mánesova se táhne se za dvorky domů na severní straně náměstí a Benešovy ulice rovnoběžně s ní. U pošty pak ústí do ulice 28.října, jsa na své cestě přetínána kolmicemi ulic Tylovy, Bezručovy a Dostojevského, které ji propojují s náměstím a naší hlavní nákupní tepnou - Benešovou ulicí. Také její zástavba prošla v čase svým vývojem, jak nám dokumentují následující snímky.
Masarykovo náměstí - v každé obci odedávna existovalo nějaké prostranství, které bývalo vnímáno jako centrum všeho dění v místě. Staré Řecko takovéto plochy zvalo „agora“, naše civilizace má pro ně termín „náměstí“. V našem městě plní funkci agory náměstí „Masarykovo“. V létech vlády jedné strany se na tomtéž půdorysu prostíralo náměstí Gottwaldovo, jelikož těsně poválečné „Masarykovo“ nevhodně připomínalo doby první republiky. V dobách, kdy se nad Stříbrem rozevíral „německý štít svobody a míru“ (doslovná citace z dobového místního tisku) bylo pochopitelně náměstí pokřtěno jménem nejvyššího svobody- a míro- tvůrce té éry, skrytého za iniciálami A.H. V dobách před rokem 1938 si místní obyvatelstvo, zřejmě po celé generace, vystačilo s pouhým „náměstím“ – neboli „Ringplatz“. Vzhledem k tomu, že náměstí bylo a je fotograficky vděčným objektem, bylo rozděleno do šesti sekcí
Masarykovo náměstí - jih
Masarykovo náměstí - sever
Masarykovo náměstí - střed
Masarykovo náměstí - východ
Masarykovo náměstí - západ
Městský park - nazývat kus přírody (leckdo by řekl džungle), rozkládající se podél tzv. "mlékárenského" (správně Těchlovického) potoka pod severní a východní částí hradeb, městským parkem, se může zdát součastníkům poněkud přehnané, leč v dobách dávno minulých skýtal tento kousek přírody jednu z nemnoha možností relaxace pro tehdejší občany města a bylo o něj také v tomto duchu pečováno.
Pozorný návštěvník výstavky, která prezentovala návrhy řešení revitalizace stříbrské centrální plochy, nejspíše s překvapením zaznamenal, že některé projekty užívají k přesnějšímu určení severovýchodního koutu našeho náměstí název „Myslbekova ulice“. Dotaz na kompetentním odboru Městského úřadu potvrdil pravý stav věcí. Myslbekova ulice ve Stříbře skutečně oficiálně existuje a prostírá se v úseku od dnešní expozitury Komerční banky (čp.447) po místo, ve kterém se komunikace pravoúhle lomí doleva. Odtud se však již jedná o ulici Mánesovu.
Myslivecká ulice (dříve Otrotschiner Weg, neboli Otročínská cesta) je krátká a úzká ulička vycházející z Revoluční v místě kruhového objezdu, která dříve pokračovala zřejmě coby polní cesta ku Otročínu (jak lze usuzovat z původního názvu) dnes se však stáčí pod kasárnami vlevo a vyúsťuje na tř. 5. května.
Na Příkopech - projdeme-li Ruskou ulicí, ocitneme se po průchodu Koubkouvou brankou na křižovatce tří ulic. Za zády máme zmíněnou Ruskou, vlevo ulici U Červené lávky, na kterou ve směru doprava navazuje ulice Na Příkopech. Tato se dále vine podél břehu řeky pod zbytky městských hradeb a končí u starého mostu, kde tvoří křižovatku se starou Plzeňskou a Sokolskou.
Nádražní ulice začíná, jak již název napovídá, na stříbrském nádraží. Odtud klesá do levé zatáčky a po pár desítkám metrů před restaurací Plzeňka (U Šestáků) odbočuje vpravo, přičemž doleva odbočuje ulice Kladrubská, aby po dalších asi 300 metrech vyústila do ulice Plzeňské. Vedle Plzeňské je druhou páteřní ulicí Jižního předměstí ulice Nádražní. A právě křižovatka obou zmíněných komunikací se pro nás stane výchozím bodem dalšího poznávání těchto končin našeho města.
Náměstí Svobody - plácek zhruba ohraničený poštou, Benešovou ulicí a asi křižovatkou ulice Alešovy s Havlíčkovou. V některých mapách je takto označen jen prostor před firmou Zasepi, podle adres provozoven by zase mělo končit až domy na ulici 28.října. Jen vymezit prostor, kde se vlastně "náměstí" nachází, je díky členitosti zástavby obtížné a autor názvu musel mít asi značnou fantazii. Co ho vedlo k pojmenování tohoto prostoru náměstím ví bůh, důvodem nejspíš bylo, aby Stříbro mělo náměstí alepoň dvě. Rovněž tak je otázkou, zda je náměstí pojmenováno po konkrétní osobě tohoto jména (gen. Svoboda?), či po svobodě jako takové - tak či tak by se mělo psát s velkým "S", což rovněž nebývá pravidlem (a proto lze uvažovat spíše druhou variantu). Do poválečného obnovení republiky se k těmto místům vázal název „Schillerplatz“.
Palackého ulice - "výpadovka" na Pernanec a Úněšov začíná křižovatkou u "věžáku" a končí spolu s městskou zástavbou. Původní název Petrusstrasse napovídá, že navazující silnice vede okolo kostelíku Sv. Petra přes známé motokrosové závodiště "Terén u Sv.Petra". Ulice nebyla zpočátku příliš zastavěná a zřejmě i proto zde jako jedny z prvních vyrostly honosné vily, které určitě patřily movitějším občanům města - např. budova dnešní mateřské školy. V poválečných letech pak i zde a v blízkém okolí vznikla nová sídliště.
Pastýřská ulice je málo známá ulička skrytá mezi stromy pod autobusovým nádražím, která byla v širším povědomí veřejnosti převážně díky dříve se zde nacházející mateřské škole. Charakter blízkého okolí ulice se na přelomu padesátých a šedesátých let výrazně změnil demolicí stodol, které se zde nacházely v hojném počtu, jak dokladují i naše snímky.
Plzeňská, dříve Pražská ulice (Pragergasse) je nejdelší ulicí ve městě. Jak již název napovídá, jde o ulici, která tvoří zároveň komunikaci ve směru na Plzeň - začíná vjezdem do Stříbra a končí na Masarykově náměstí. Vzhledem k tomu, že před stavbou nového mostu vedla přes most starý, má dnes dvě části. Původní stará odbočuje před hotelem "U branky" doprava, řeku překračuje po starém mostě a po krátkém stoupání se znovu spojuje s "novou" Plzeňskou v jednu ulici. Do stavby silničního obchvatu v sedmdesátých letech byla zároveň hlavní komunikací pro veškerý tranzit na trase Plzeň - Cheb. V první vlně poválečných změn názvů ulic dostala část dnešní Plzeňské, od náměstí dolů k mostu, přiděleno jméno „Třída Generalisima Stalina“. Z této její část se totiž po připojení Stříbra k „říši“ stala „Konrad Henlein Strasse“, zatímco se zbytek, od starého mostu k výjezdu z města směrem na Plzeň, změnil na „Tuschkauer Strasse“.