Stříbro od jihu a východu

obr.1352 (ok. 1800)

obr.1353 (1997)

Veduta neznámého autora bývá všeobecně datována: „okolo roku 1800.“ Vedle četných zajímavostí zde můžeme nalézt náznak polohy tzv Pražské brány (zboř. 1839), kterou identifikujeme podle stanové střechy, vyčnívající v levé části obrázku v prostoru mezi kostelní věží a věží na starém kamenném mostě (blíže k mostní věži). Žádné jiné vyobrazení brány zvané Pražská se z dob před jejím zbořením dosud nenalezlo. Zcela zřetelně je ale zachycena brána Chebská a brána mostní. Ze zmizelých staveb stojí za pozornost rovněž tzv. „Panský dům," neboli čp. 17. V původní podobě jej bylo naposledy možno spatřit v r. 1862. Jediné jeho vyobrazení je k nalezení pouze při podrobném prozkoumání právě této veduty, kde identifikujeme čp.17 při pravém okraji obrázku podle zdvojené sedlové střechy, orientované hřebeny kolmo do náměstí, nalevo od něj pak máme ruinu kostela sv. Máří. Ve stráni vlevo od města rozeznáme cosi jako zahradu - pravděpodobně vinici. Jinak je okolí vyobrazeno jako holé a lesuprosté.

Nevíme, zda vědomě či náhodou se panu Jiránkovi podařilo v červenci 1997 exponovat snímek téměř shodný se zde prezentovanou kresbou. Zřetelně přibylo zástavby, nepřehlédnutelná je i bujná vegetace. Ochránci přírody a zeleně vůbec by snad alespoň v případě našeho města mohli být spokojeni. Fotograf lovící konfrontační záběry k historickým snímkům už ovšem tak nadšen není.

obr.1354 (před 4.11.1901)

obr.1355 (1910 - 1928)

Navzdory určitým náznakům rozrůstající se zeleně, ani pohlednice odeslaná ze Stříbra 6.8.1902 není reportáží ze světa lesních samot. Detailnějším průzkumem samotného snímku můžeme klást jeho vznik před 4.11.1901. Toho dne došlo totiž k zahájení terénních prací souvisejících s výstavbou Ústavu pro vzdělávání učitelů, tedy budoucího čp. 508, dnešní veřejností stále ještě nazývaného „Zet-té-eška.“ A jak vidno zmíněná pohlednice nezaznamenává v daném místě žádné známky stavebního ruchu.

Druhým obrázkem obracíme svoji pozornost ke komplexu stříbrského pivovaru. Vzhledem k zachycenému stavu některých budov můžeme pouze konstatovat, že přiložený záběr byl pořízen v rozmezí let 1910 - 1928.

obr.1356
               

obr.1357

I tato dvě lehce náladová zátiší možno podrobit zkoumání. V případě levého snímku lze uvažovat o druhé dekádě minulého století. Pro časové zařazení pravé fotografie je pak určující podoba čp. 269, přístavba jehož mansardy proběhla někdy v první polovině čtyřicátých let století dvacátého. Významnou vypovídací hodnotu pak má i souvislá fronta domů na Plzeňské ulici, k jejímuž zredukování došlo až v létech 1946 - 1947. Podařilo se nám tak výrazně zúžit dobu pořízení uvedeného snímku.

obr.1358 (před 1899)

Obrázek, který si skutečně zasluhuje velkého formátu. Máme totiž co do činění se skutečnou fotografickou „babičkou.“ Jediný záchytný bod pro přibližné datování tu poskytuje neexistence tzv. Velkých schodů a zároveň i absence čp. 106 (hudební škola).  Z uvedeného lze vyvodit pouze závěr: „před rokem 1899.“ Ulici Na Příkopech zde máme vyvedenou v plné kráse té doby, rovněž tak i ulici Ruskou. Zajímavé jsou i horní partie dnešní ulice Plzeňské

obr.1359 (1963-64)

obr.1360 (1963-64)

 

Cestující, který si zvolil k přepravě z bodu A (z Plzně) do bodu B (dejme tomu do Mariánských Lázní) železniční trať Plzeň - Cheb logicky nemůže naše město minout. Ten, který touto tratí jede poprvé bývá překvapen panoramatem, které se otevírá krátce před vjezdem do stříbrského nádraží. Ale i pasažéři znalí se rádi potěší malebnou scenérií. Nejčastěji bývá při takových příležitostech užíváno slovo „betlém.“ Zde použité záběry vznikly v létech 1963 či 1964 a přibližují onen zmiňovaný výhled z oken vlaku blížícího se ku Stříbru od Plzně. Návaznost obou snímků je zcela zřejmá.

 

          

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

obr.1361 (pol.40.let 20.st.)      

obr.1362 (1938)

Ve „vyhlídkovém“ úseku trati se rovněž nacházejí dva viadukty, kterými je vedena prašná cesta zajišťující přístup k pravobřežnímu okolí Červené lávky a dál podél řeky. Zvláště menší z obou oblouků posloužil nejednomu fotografovi k vytvoření působivé kompozice ještě více umocňující celkové vyznění pohledu na naše město. (Foto cca polovina 40. let 20. stol.)

Projdeme-li tunýlkem pod železnicí, můžeme přibližně na ose: tunýlek - Koubkova branka po krátkém pátrání objevit jednoho z reprezentantů tzv. Plzeňské čáry. Na hraně svahu nade Mží totiž narazíme na další řopík, oficiálně označený jako „objekt E-22 č. 20/A-140.“ Zatím co betonáž pevnůstky proběhla 13.8.1937, klikatý přístupový zákop byl dílem místního obyvatelstva podléhajícího pracovnímu nasazení v době mobilizace v roce 1938. Bohužel vojáci, kteří nastoupili na podzim 1938 k obraně pevnostních linií, asi neměli příliš pomyšlení na to, aby se kochali seberomantičtějšími scenériemi. Ostatně následným během událostí jim ony pohledy jaksi „zpelyňkovatěly.“ Zato příslušníci wehrmachtu mohli v klidu pořizovat optimistická vzpomínková fota z „vítězného“ tažení do Sudet, aniž by museli mít obavy, že je má na mušce některý ze dvou těžkých kulometů, kterými byla tato pevnůstka osazena. Jedním z mnoha „triumfujících“ záběrů je i náš pravý snímek.

obr.1363 (1929-39)  

obr.1364 (2008)

K černobílému vyobrazení můžeme pouze podotknout: „po roce 1929 - před rokem 1939.“ I tady si zasluhuje pozornost především viditelná část Plzeňské, Žižkovy a Ruské ulice.

Ve druhém případě se pohybujeme v dopoledních hodinách 18. září 2008.
 

     
obr.1365
                                                   

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

obr.1366 (2010)

obr.1367 (1925-39)  

obr.1368 (1925-28)

obr.1369 (1928)

obr.1370 (2008)