Eichhorn Otto

  Naproti bezpochyby výjimečné a nadmíru oceňované osobnosti Antona Gnirse stojí zdánlivě méně výrazná osobnost učitele Otty Eichhorna, který v době 30. let působil na Stříbrsku. Ve srovnání s Gnirsem se však zaměřoval na systematický výzkum stříbrského regionu a výhradně na jeho pravěké památky, především na mohylová pohřebiště. Eichhorn byl i pravděpodobně v oboru pravěké archeologie vysokoškolsky vzdělán, neboť v úvodu své publikace Ausgrabungen des Museums der Stadt Mies von 1933 bis 1936 zmiňuje, že si je vědom potřeby archeologického vzdělání nutného k provádění archeologických výzkumů a tudíž se rozhodl dohonit své vzdělání studiem prehistorie na univerzitě ve Vídni (Eichhorn 1937a). Není však zcela jasné, kdy studium dokončil, nicméně již Gücklhorn se o něm v roce 1936 zmiňuje jako o Dr. Eichhornovi (Gücklhorn 1936, 62) a i sám Eichhorn se píše s doktorským titulem ve výše zmíněné publikaci z roku 1937 shrnující jeho výzkumy. Na tomto místě se však jeví přínosnější prozkoumat jeho četné příspěvky v tehdejších odborných a vlastivědných periodikách, zejména v Sudetě a v Unsere Heimat, ve kterých průběžně o svých výzkumech informuje.
  Průzkumnou činnost a následné výzkumy prováděl Eichhorn v okolí Stříbra vždy v letních měsících let 1933 až 1936, pod organizačním vedením Wilhelma Weschty a Georga Schmidta zastupujících muzeum ve Stříbře. Tak například v létě roku 1933 Eichhorn provedl větší počet průzkumů v okolí Stříbra a na základě nabídky od Leonharda Franze i výzkum mohyly z pohřebiště u Malovic, jejíž dokumentaci včetně nálezů, jím datovaných do doby bronzových mohylových kultur, odevzdal do muzea (Eichhorn 1934a, 26- 28). V létě následujícího roku ve svém bádání pokračuje a provádí např. výzkum mohylníku u Čertova kamene či u obce Únehle, kde kromě nálezů z doby bronzové zjišťuje i jeden halštatský hrob. Současně je přítomen i při ohledání sídlištní odpadní jámy nalezené nedaleko od pohřebiště, což ho přivede k teorii o pravděpodobné vazbě sídliště k pohřebišti (Eichhorn 1935, 33-47). V jiném příspěvku Eichhorn podává výčet nově objevených a z části jím prozkoumaných pohřebišť za roky 1933 a 1934, který dosahuje čísla devět se 131 mohylovými hroby. Eichhorn na základě své dosavadní terénní činnosti nachází doklady o tom, že mohylová pohřebiště na Stříbrsku nespadají pouze do doby bronzové, jak se dosud předpokládalo, ale že jsou zde dle nálezů přítomny i stopy po osídlení z doby halštatské a laténské (Eichhorn 1934b,111-113).
  Dr. Eichhornovi se tak během čtyř let výzkumné a průzkumné činnosti na Stříbrsku podařilo určit na 15 velkých pravěkých pohřebišť s více jak 240 mohylovými hroby včetně některých sídlišť, dosud vědecky neprobádaných. Z toho na sedmi pohřebištích provedl výzkum odkryvem a zjistil pozůstatky kultur od střední doby bronzové do období přelomu letopočtu. Výzkumy byly provázeny bohatou kresebnou i fotografickou dokumentací (Eichhorn 1937a).
  Největší přínos Eichhorna v rámci meziválečného německého bádání je tedy především v zaplnění bílých míst na mapě pravěkého Stříbrska, především ji obohatil o nové lokality a o poznání osídlení z doby halštatské a laténské na tomto území. Navíc výsledky svého bádání na rozdíl od mnoha jiných bohatě publikoval v dobových periodikách a kromě toho se velkou měrou podílel i na vzdělávání široké veřejnosti. Například na malovickém pohřebišti v roce 1936 odkryl mohylu takovým způsobem, aby byly vidět její jednotlivé části a následně popsal možný průběh pravěkého pohřbu, aby si i zájemci z řad laiků vytvořili představu o tehdejším pohřbívání (Eichhorn 1937b, 18-20).