Městské muzeum ve Stříbře
Masarykovo nám. 20
349 01 Stříbro
Tel.: +420 374 622 214
I naše mládež si samozřejmě parku vážila. Nikde jinde jste nenaši tak osamělá místečka, tak romantické skrýše. V rámci her zde docházelo k bojům dětsky rozpustilým i vášnivým. Když se potom pomalu vloudilo šero, všichni tato místa popouštěli a vydávali se na procházky po osvětleném náměstí.
Za horkých letních dnů jsme vychutnávali osvěžující chládek parku, hustá střecha z listí nabízela dostatek ochrany před silnými slunečními paprsky. Až do roku 1892 se ve střelnici stříbrského střeleckého spolku konaly letní slavnosti, kterých se stříbrští občané velmi rádi účastnili. Tato střelnice stála u severovýchodní městské zdi pod konviktem. Byla postavena ve švýcarském slohu a byla velmi hezká. V noci o Velikonoční neděli roku 1893 až do základů vyhořela a už nikdy nebyla znovu postavena.
Na podzim se náš park předváděl v pestré nádheře barev. Padající listí z cest tvořilo pestré koberce. Po prvních mrazech se pak park zahalil do ticha, odmlčeli se i všichni ptáci. První sníh oblékl stromy a keře do bílého šatu. Ani v zimě se však stříbrší občané svých procházek parkem nevzdávali. V této době bylo možné zahlédnout zajíce, možná i bažanta. A potůček, když nebyl zamrzlý, si tiše zurčel svou píseň.
Tak se rytmus přírody rok za rokem opakoval. Náš park by mohl vyprávět mnohé – ví o radostech i strastech Stříbra. On však mlčí.
Navštíví-li - pod dojmem krásného až dojemného vzpomínání paní Czechové - čtenář tohoto článku náš park dnes, padne na něho pravděpodobně smutek a žal. Park nám bohužel, od dob romantikou dýchajícího článku, poněkud zpustl a místy připomíná spíše oblast, ve které byl vyhlášen zákaz jakékoliv lidské činnosti. Zarostlý náletovými dřevinami a různými pleveli, ničen sesuvy půdy, blíží se vzhledem spíše pralesu, než prostoru zvoucímu k romantickým procházkám, o kterých se píše v článku. Je pochopitelné, že když městská pokladna zrovna nepřetéká, je nutno finanční prostředky obce vynakládat na důležitější záležitosti. Lze se ovšem obávati, že bude-li městský park ponechám svému osudu ještě několik let, stane se neprůchozí divočinou, kam bude možno vstoupit jen na vlastní nebezpečí a s patřičnou dávkou odvahy. Žalostný stav městského parku má snad jediné, byť pofidérní pozitivum: Do parku si zřejmě již netroufají vstoupit ani skupiny lidí, jimž je pořádek cizí (a naopak ničení veřejného majetku vlastní), díky čemuž se zde téměř nevyskytují takové "civilizační" projevy, jako petlahve, domovní odpad, výkaly a podobně - i když kdoví, možná jen zarostlost terénu dosáhla té míry, že to již není vidět.
Možná by stálo z úvahu, zda se by nebylo možno (v rámci nějakého projektu za přispění fondů EU) pokusit o revitalizaci městského parku. Vždyť které město se může pochlubit takovým kouskem přírody pár metrů od centra.
DTj
Mohlo by Vás zajímat