Městské muzeum ve Stříbře
Masarykovo nám. 20
349 01 Stříbro
Tel.: +420 374 622 214
„Staré hornické město Stříbro“ v rozhovoru mezi dvěma školáky
Prof. A Felbinger, svého času okresní školní inspektor ve Stříbře, vydal v roce 1928 knížečku „Západočeská vlast“. V té líčí lidově a názorně „Staré hornické město Stříbro“ v rozhovoru mezi dvěma školáky. Jeden, Franz aus Haid (z Boru u Tachova), který navštěvuje 3. ročník učitelského ústavu, vyzvedává svého bratrance Karla aus Pfraumberg (z Přimdy), který další den chce složit přijímací zkoušky na gymnázium, na nádraží Stříbro-Kladruby a seznamuje ho s jeho budoucím studijním městem.Účel knihy je nejlépe vysvětlen v předmluvě, kde okresní město Stříbro představuje s místem obeznámený Franz nově příchozímu Karlovi:
Na cestě z nádraží do města vzbudí pozornost Karla nejdříve velká městská cihelna. Poté co oba studenti jdou asi 10 minut po masivně stoupající silnici mezi malými většinou přízemními domky předměstí, uvede Karla do zanícení: před ním leží staré hornické město Stříbro se svými těsně k sobě stavěnými skupinami domečků, takže vystupuje především městský kostel a učitelský ústav. Městečko se zvedá z koryta na levém břehu stříbrského údolí. Franz podtrhne Karlův údiv slovy: Náš učitel zeměpisu tvrdí, že Stříbro je díky svému malebnému umístění nejkrásnějším městem západních Čech.
Mezitím došli oba ke stříbrskému mostu a tam zůstanou stát. „Zde“, říká Franz, „prý vedl nejdříve dřevěný most přes řeku. V letech 1555 až 1560 byl vystavěn tento most s hezkou věží. Už ale nestačí současnému provozu, takže vedle má stát široký moderní most. (poznámka: nový most byl vystavěn po 2. svět. válce). Bývalý Harlass mlýn pod mostem se stal elektrárnou, takže zásobuje město světlem a proudem.“ Nyní jdou úzkým obloukem a vstoupí do hranic vlastního města a sice „nového města“. Na levé straně úzké silnice se zdvíhá vysoká dlouhá zeď, pozůstatek bývalých městských zdí. Stříbro bylo silně opevněné a jeho tři vnější věže stály ještě asi před padesáti lety. Teď musí oba své kroky trochu zpomalit, protože Pragergasse stoupá dost zprudka a je tam hodně živo chodci jako i vozy všeho druhu. Po asi 7 minutách stojí na velkém krásném náměstí. Má tvar pravého úhle (146 m dlouhé a 75 m široké) a je dokola obstoupeno patrovými domy. Karl neví, kam se dřív dívat. Přece se zastaví jeho pohled na velké vznešené budově na západní straně náměstí a ptá se „Co je to ten velký hezký dům?“ „To je radnice. Je vystavěna v renesančním stylu podobných není moc v naší vlasti. V roce 1543 byla její stavba dokončena. Stará výmalba, které se říká sgraffito, představuje důležité výjevy z minulosti hornického města Stříbra. Teď ukrývá kanceláře úředníků města, krajský soud a městskou spořitelnu“ Karl se ponořil do pohledu na vznešenou budovu. Teď ho ale vytrhne poznámka jeho bratrance ze zamyšlení: „Musíš se podívat na starou krásnu roubenou studnu“ Z té si berou vodu stříbrské ženy a dívky na vaření a pití, tak jako před staletími. Protože Stříbro dostane až v příštím roce moderní vodovod (pozn. 1929).“ Velmi se také líbí Karlovi staré městské domy na „letní straně“ náměstí, s hezkými portály a štíty. „Ulička tam mezi lékárnou a okresním hejtmanstvím vede k biskupskému studentskému domovu, Konviktu. V tomto velkém dvouposchoďovém domě bydlí žáci z naší vlasti. „Teď se ale podívej doprava! Jednou z těch dvou velkých budov je gymnázium, kde budeš zítra zkoušen. To druhé je Lidová obecná škola.“ Jak se přibližovali oběma školním budovám, vychází na světlo ruina bývalého minoritského kláštera stojící za obecnou školou. „minoritský klášter byl založen v roce 1253, Ratimirem ze Schwanberga, tehdejším obecním hejtmanem von Prraumberg (z Přimdy). V kryptě minoritského kostela byla uložena 2 roky a 4 měsíce mrtvola Albrechta z Wallensteina. Klášter byl v roce 1785 zavřen císařem Josefem II. Úderem bleskem byl zapálen o sedm let později krásný velký kostel a od té doby je tu ruina. Podlouhlá klášterní budova vpravo vedle obecné školy je děkanství.“ Franz upozornil Karla ještě na památník války 1924 a na hezký mariánský sloup, ozdobu na stříbrském náměstí.
Po cestě do bytu dovedl Franz svého příbuzného ještě k městskému kostelu. Je to trojloďová barokní stavba s gotickou věží 51 m vysokou. Hezká výmalba pochází od známého malíře Dollhopfa ze Schlaggenwaldu, který ji maloval 1766. Za vidění stojí také dva rodinné obrazy z let 1585 a 1635 a hezký obraz z roku 1534 (Uctívání tří starců), který je na jižní stěně presbyteria.
Když sedí po obědě u otevřeného okna studentského pokoje a své pohledy upírají na nové městě do hezkého stříbrského zeleného údolí, vypráví Franz svému bratranci nejdůležitější z historie starého hornického města:
„Stříbro děkuje za svůj vznik prastarému hornictví pro stříbro a olovo. Češi ho pojmenovali Stříbro, to znamená stříbro. První jisté zprávy o stříbrském hornictví pochází z 12. stol. V listině z roku 1266 je Stříbro jako poprvé označeno za město. Od počátku bylo opevněno. Čeští králové Jan, Karel IV. A Václav IV. ho vybavili velkými právy, takže rychle prosperovalo a vedle Plzně bylo jedním z nejvýznamnějších v západních Čechách.
Husitské války se Stříbra silně dotkly. Žižka sice nemohl 1421 dobýt, ale o 5 let později to dokázal Přibik z Klenové, který město obsadil na 10 let. Císař Zikmund se pokoušel v letech 1427 a 1431 Stříbro dobýt zpět, ale vždy bez úspěchu. Německá armáda, která za tím účelem byla do západních Čech poslána, zpustošila okolí stříbra více než husité. Jen pomalu se město vzpamatovávalo ze škod husitské války. V bojích českého krále Jiřího z Poděbrad proti početným nepřátelům drželo město věrně s králem, proto potvrdil městu Stříbro všechna stará práva a vyzbrojil ho novými zbraněmi.
V roce 1497 bylo město zasaženo strašným požárem, takže muselo být celé znovu vystavěno. Druhý požár v roce 1528 zničil třetinu všech domů. Po další desítky let zažilo město velký rozkvět řemesel a první dobu výnosů. Bylo to bohaté město a mohlo vynaložit peníze na zkrášlování a opevňování. Tak byla vystavěna radnice v roce 1543, 1565 krásný městský kostel a 1573 kostel na starém hřbitově. Také mnoho bohatých občanů si nechalo postavit nové krásné obytné domy. Náměstí a nejdůležitější ulice byli vyspraveny, opevnění opraveno. Na místo starého, dřevěného mostu byl vystavěn kamenný most. Město koupilo statky, mlýny, rybníky a polesí a nabylo tím bohatých příjmů.
Ale doba lesku trvala ve Stříbře jen do třicetileté války. Podílelo se na povstání českých protestantů proti císaři Ferdinandu II. A ztratilo po porážce povstání všechny své majetky. Ne dost na tom, bylo císařem předáno do zástavy generálovi Ilowovi, který je měl ve svém vlastnictví 11 let. (Ilow byl v roce 1634 s Kinským, Trčkou a Neumannem v Chebu zavražděn!) Pak po dvou letech obdrželo Stříbro čtyři vesnice od císaře opět zpět.
Když strašná válka skončila v roce 1648, vyvolávalo dřív tak krásné a bohaté město obraz nářku. Přes 100 domů leželo v troskách a popelu a zbylé budovy nebyly obyvatelné. Opevnění spadlo. Dříve kvetoucí hospodářství leželo bez užitku. Ani město ani občané neměli dost peněz, aby zahojili ošklivé rány války. Mnoho desítek let přešlo, než se Stříbro trochu dostalo z bídy. Do válkou zničených a téměř vylidněných západních Čech putovali rolníci a řemeslníci z blízkého Bavorska. Přinesli německou řeč a německou kulturu do dosud české oblasti. Také ve městě stříbře nastal nástup německé řeči. Odteď bylo na radnici jednáno v němčině a ve školách se učilo německy.
Ve válci Marie Terezie a v napoleonských časech trpělo Stříbro průchodem mnohých vojsk. Vojáci žili vždy na úkor obce.
Ale napoleonské války přinesly rozmach hornictví ve Stříbře. Staré olovárny byly opět v provozu a nově otevřeny. Mnoho desítek let trval nový rozkvět stříbrského hornictví, až do 60. let uplynulého století, kdy vzal za své. Stříbrské olovo stálo víc než měď a už ho nikdo nekupoval, jeden cech za druhým musel zastavit provoz. Ve druhé polovině minulého století zmizely městské zdi a věže. Dnes jsou tu jen jednotlivé zbytky dřívějšího opevnění, pod ním tzv. židovský a ? tak jako bašta proti starému hřbitovu.
Propadem hornictví bylo stříbro nuceno přeorganizovat se. Obyvatelé se museli zabývat zemědělstvím, řemesly a obchodem. Stříbro bylo sídlem více státních úřadů. Mělo Gymnázium, učitelský ústav, později kasárna. Konečně se usídlily také dva průmyslové podniky – zrcadlové lišty? A továrna na koberce, čímž pro Stříbro vznikly další možnosti výdělků.
Světová válka uvrhla mnoho stříbrských rodin do žalu a bídy. Ke vzpomínce jsou padlí synové na podzim 1924, připomíná je památník na východní části náměstí. A přece měla strašná válka pro město něco dobrého, oživila opět hornictví. Toho času (1928) bylo na dvou místech, na Adalbertzeche nedaleko Galgenberg a na Rondšperku bohatými peněžními prostředky a pomocí moderních strojů ve velkém pracováno, přičemž stovky mužů a žen si denně našli výdělek. Tak se Stříbro také tehdy stalo vedle Plzně nejdůležitějším městem západních Čech.“
Odpoledne doprovodil Franz svého příbuzného přes prudký Smuteční vrch do krásného stříbrského údolí. Po cestě přišli ke starému hřbitovu. Většina hrobů tohoto už 35 let nepoužívaného hřbitova je zarostlá vysokou trávou a květinami. Mnoho nese dobře propracované kované kříže. Malý gotický hřbitovní kostel pochází z roku 1573. Byl farním kostelem předměstí. Pod hřbitovem přijdou za pár minut do plavecké školy a k červené lávce. Mže teče široce a klidně. Přejdou potůček u Červeného mlýna, dojdou na střelnici bývalého svazu střelců, kde si vychutnávají hezký výhled.
Na další procházce navštíví prastarý kostelík sv. Petra. Na malém hřbitově, kterým je obklopený, jsou pochování mrtví z vesnic Wuttau (Butov), Vranov a Svinná. Tak tato podivuhodná stavba kostelíčka byla nejdříve farním kostelem vesnice Doubrava, která byla husity zničena v roce 1421.
Pod kostelíčkem přijdou do stříbrského parku. Ten se táhne asi půl hodiny podél levé strany hlubokého prudkého stříbrského údolí. Jsou krásou parku úplně uneseni. Neví, co dřív obdivovat: Prudce padající stěny, divoké romantické uskupení skal, hlučící řeku, staré cechovní domky na pravé straně břehu nebo krásné stezky. Za každého ročního období se tu dá s chutí projít, protože Vítr nebo počasí stezkám neuškodí. Zvlášť hezké je to na jaře,když kvetou šeříky a kosi zpívají, jako na podzim, když listí stromů a keřů kvete všemi barvami. V horní části šplouchá ve skalnaté postýlce Parkový potůček, který tvoří mnoho malých vodopádů a pod pivovarem se vlévá do Mže.
Na jejich dalším výletu do okouzlujícího okolí města už nemůžeme oba studenty doprovázet.“
Mohlo by Vás zajímat