Pascher Karl von Osserburg

Tunel pod špičákem

Stavitelé tunelu - vousatý pán vzadu uprostřed je Karl Pascher (obr. z knihy Zdeňka Roučky)

Svůj volný čas během výstavby trávil Karl zkoumáním západní Šumavy, zvláště pak se věnoval pohoří Arber (Javor) a Osser (Ostrý). Studoval tam experimentální vodní srážky, vsakování a vypařování dešťové vody a jejich vliv na objemový průtok Vltavy. Jeho cílem bylo umět předpovědět povodně. Jeho rozsáhlý přírodovědecký výzkum a historické znalosti vedly k sepsání „Průvodce po Šumavě“ („Führer durch den Böhmerwald") vydaného v r.1878. 

V r.1882 nastoupil jako vedoucí provozního oddělení železniční tratě Plzeň – Březno – Chomutov. Po zestátnění této dráhy byl povolán na podnikové ředitelství v Plzni, kde byl jmenován do funkce stavebního referenta a jako takový vedl přestavbu plzeňského hlavního nádraží. V r. 1889 byl ustanoven do představenstva železniční sekce ve Vídni. V roce1894 následovalo zařazení na vídeňské generální ředitelství rakouských státních drah a ještě ve stejném roce jmenování zástupcem ředitele této instituce. V r. 1906 byl uveden do ministerské rady a pověřen vedením dopravní sekce na ministerstvu drah. Následující rok byl jmenován generálním inspektorem v představenstvu generální inspekce rakouských železnic. Brzy po svém nástupu do úřadu věnoval svoji pozornost především opatřením na podporu přesnosti a bezpečnosti na železnici. Velmi se také věnoval finančnímu stavu drážních podniků a zabýval se úspěšně zlevňováním lokálních železničních provozů. Dnešní drážní předpisy vycházejí dodnes z jeho myšlenek. Jako autorita byl uznáván i za hranicemi vlasti: ve velkém právním sporu, který švýcarská spolková vláda vedla se železnicí Gotthard, byl povolán jako rozhodčí soudce. V r.1910 napsaly noviny Zeitung des Vereins Deutscher Eisenbahnverwaltungen „v historii rakouské železnice patří generálnímu inspektorovi Pascherovi místo mezi nejlepšími “. 
 

Jako ocenění zásluh udělil císař Franz Josef I. Karlu Pascherovi dědičný šlechtický titul. Pro jeho citové vazby k Šumavě a proto, že díky jeho bádáním byla na Ostrém odkryta zřícenina hradu, zvolil si přídomek „von Osserburg“ (z hradu na Ostrém).

        Rodinný erb                      Řád železné koruny

V červnu 1910, během služební cesty, onemocněl Karl Pascher zápalem plic. Léčení v Kaltenleutgebenu (obec v sousedství Vídně) nemělo očekávaný účinek a proto 24.9. pokračoval v cestě do Merana. Zde však ve středu 28.9.1910 v lázních Untermais u Merana v sanatoriu Stephanie umírá. Stalo se tak po 39 letech služby ve věku 63 let. Jeho ostatky byly převezeny do jeho rodného města Stříbra (kde byl již dříve jmenován čestným občanem) a byly vystaveny ve smutečně vyzdobené městské zasedací síni. O vysokém postavení zesnulého svědčí ta skutečnost, že na jeho pohřeb byl vypraven z Vídně zvláštní vlak, který do Stříbra přivezl nejvyšší železniční úředníky z Vídeňského ministerstva. Jiné prameny (např. Wilhelm Weschta) informují i o zvláštním vlaku se smutečními hosty z Prahy. V neděli 2.10.1910 bylo tělo slavnostně uloženo do rodinné hrobky. Dobové noviny píší, že pohřební průvod, který vyšel v 15:30, následovaly dva vozy plně naložené smutečními věnci. Od 12 do 16 hodin nepřetržitě vyzváněly všechny stříbrské kostelní zvony. Seznam smutečních hostů se jen hemží nejrůznějšími sekčními šéfy, generálními řediteli, ministerskými, dvorními, císařskými rady, vrchními inspektory, ministerskými sekretáři atp. Zmiňovány jsou také nejrůznější korporace a uniformované spolky (ostrostřelci s hudbou, dobrovolní hasiči, váleční veteráni, pěvecký spolek a zástupci tělocvičného spolku). V seznamu účastníků pohřbu je také samostatně uváděno 40 vlakových průvodčích - ten den patrně jezdily vlaky bez konduktérů. Město Stříbro reprezentovali úředníci magistrátu, profesoři a učitelé místních škol, zástupci židovské obce a velké množství stříbrských občanů. Obávám se, že tolik lidí se snad ani nemohlo na stříbrský hřbitov vejít. Smuteční řeč pronesli pánové von Streeruwitz, stříbrský starosta a vrchní inspektor rakouských železnic svobodný pán Wimpssen. Pohřbívajícím knězem byl děkan Georg Kriglsteiner. Zda následovala po pohřbu smuteční hostina, již noviny neuvádějí.

Manželka Božena zemřela 1.12.1924 (75 let) a je rovněž v hrobce pochována. Hrobka rodiny Pascherů se nachází v severovýchodním rohu městského hřbitova hned vedle hrobky rodiny Seifertovy. Před časem byla některá jména na pomníku obnovena (Hornicko - historickým spolkem?). Škoda, že na zbylé nápisy nedošlo a ty zůstaly skoro nečitelné.

KJa

Hrobka rodiny Pascherů  

 

 

 

 

 

 

Poděkování Boženy Pascherové za projevenou účast. 

(noviny Deutsche Wacht an der Mies 

15.10.1910) 

 Karl Pascher - parte